Srpen 2017

Probuzení

16. srpna 2017 v 20:33 | GABATE |  Probuzení
Probuzení

Jako v pohádce. Zavřít oči a usnout, ráno se probudit a zjistit, že všechny bolesti, bolístky a blbý nálady, který přišly prostě jen tak, jsou pryč. Prostě zázrak. Jak si ho zasloužit? Už roky hledá to správné zaklínadlo, které by ji zachránilo.

Ještě pořád se nenaučila poslouchat tu červenou žárovku, která jí občas zabliká v hlavě. Zažene ji, vždyť o nic nejde. Houby, vždycky jde o další průšvih, na který ji žárovka - intuice upozorňovala.
Kdyby trochu zpomalila, nemyslela, že všechno strhne, nemusela jí crčet krev z prstu, který nestačila vytáhnout, před zabouchnutím skříně. Kdyby včas zamíchala guláš, (to prádlo by v pračce ještě chvilku vydrželo), nemusela ho vylít do záchodu. To jsou ale mini problémy. V těchto situacích se nestačí žárovka ani zahřát, natož rozblikat.

Hrne se do dalších a dalších průšvihů a život utíká. Život nezná opravné zkoušky ani reparát. Věta "kdybych byl býval byl…"

Nejde jen o bolístky, které si dokáže vyrobit sama. To jsou věci, nad kterými mávne rukou, zaváže bolavé místo a vynadá si za svoji blbost. Její tělo je mapa vlastní blbosti. Malých jizviček po vlastní nepozornosti má spoustu.

Jizvy, které bolí nejvíc, jsou schované uvnitř. Občas se některá z nich obnaží, a pokud se nekontroluje, prozradí ji smutný výraz ve tváři.

*

Jak ráda by sdílela svoje problémy, starosti, ale i radosti s někým, kdo by stál o to chytit ji za ruku a jen tak si připomenout, že je tu pro ni. Jak ráda by…

*

Je dvacáté první století, lidé komunikují přes počítač, sociální sítě žijí svým vlastním životem, nahradily a ukradly blízkost. Lidé, kteří sedí před studenou obrazovkou, si sdělují své pocity, svěřují se se svými zážitky. Je to tak jednoduché, prostě sednout, rozsvítit počítač a už je tu spojení s celým světem, kde se dá pochlubit úžasnými zážitky z dovolené, vždyť hlavní je přece ulovit co nejvíc barevných obrázků, jen ať lidé vidí. Nejenom to, v téhle bedně se schovává i spousta lidí, kteří jsou zrovna tak sami, jako ona. Tak proč to nezkusit, proč se nepodívat a třeba…Vždyť zrovna nedávno se jí svěřila kamarádka, jak je spokojená, protože našla přítele právě díky jedné seznamce. No, co vždyť je to přece jenom anonymní, proč si nenapsat s někým… pár hezkých slovíček nikoho nezabilo.

Že by to opravdu vyšlo? Nevěřila svým očím. Opravdu začaly chodit zprávy, které ji hladily po duši. Po důkladné selekci byl vybrán ON, milý, charismatický už po písmenkách a už na fotce mu to slušelo. Vysoký, pohledný, že by opravdu toužil právě po ní? Přišlo pozvání na kávu někam do blízké restaurace. Další překvapení, na schůzku přijel ještě dřív, než ona. Právě ta, která je všude dřív, protože je zvyklá chodit včas a ještě si dává časovou rezervu. Celou cestu si nadávala, že bude zase někde trčet a čekat, jaké bylo její překvapení, když se rozdrnčel telefon s oznámením, že ON už je na místě.

Krásná růže na přivítanou a za ní pohledný mládenec s krásným úsměvem, no kdo by odolal. Galantnost sama, už si nepamatuje, kdy ji někdo podržel dveře při nastupování, v restauraci ochotně došel pro vázu na růži, přidržel židli. Konverzace plynula velmi příjemně, slova klouzala úplně spontánně, začala nabývat dojem, že jsou letití přátelé, než si tuhle myšlenku stačila domyslet, ON ji vyslovil, prostě souznění duší. Krátká procházka a nenápadné doteky ji jen utvrdily v tom, že je to právě ON.

Další týden se vinul na vlně krátkých milých zpráv a telefonátů s příslibem společně stráveného víkendu. Byla pozvána do jeho domova. Ani dlouho neváhala a přislíbila, vždyť si pro ni přijede, slíbil výlety a ještě se zajímal o stravu, kterou má zajistit a co má ráda. To se jí snad zdá, že by opravdu existoval někdo, kdo nepatří do pohádky?

Víkend byl opravdu báječný, výlety, nádherná příroda, kterou podtrhly paprsky sluníčka. ON, který byl opět velmi pozorný, milý, nevtíravý…Prostě romantika ji pohltila celou a nechtěla ji pustit. Už cestou domů se jí po něm stýskalo, vždyť tenhle víkend ji pohladil po velmi, velmi dlouhé době. Duše se jí tetelila.

*

Doma si přehrávala všechny hezké chvilky strávené s ním. Ani neví jak, snad nějak nevědomky, možná zasáhla znovu její intuice, červenou žárovku přes růžové brýle ani nezahlédla, prostě vyťukala jeho jméno do tý bedny, která ví všechno.

Bože, to se jí snad zdá, to si z ní někdo vystřelil, to nemůže být pravda. Vedle jeho jména trčí nápis, "Sňatkový podvodník", a hned pod ním spousta žen popisuje jeho charisma, které… Další články popisují jeho rádoby podnikání, ve kterém nebyl rozhodně úspěšný a exekuce už zapracovala, to, že byl díky neplacení alimentů v base už ani přes potoky slz nestačí dočíst. Nemůže uvěřit, vždyť jedna z jeho vět, která ji teď pálí, byla "Nemám rád lež", tolik příležitostí měl k přiznání. Bere do ruky mobil, nemá sílu volat. Tupě vyťuká zprávu, která končí "Nechci být jedna v řadě". Někde uvnitř doufá ve vysvětlení. Nepřichází.

*

Jako v pohádce. Zavřít oči a usnout, ráno se probudit a zjistit, že všechny bolesti, bolístky a blbý nálady, který přišly prostě jen tak, jsou pryč. Prostě zázrak. Jak si ho zasloužit? Už roky hledá to správné zaklínadlo, které by ji zachránilo.

GABATE