Červenec 2017

Kdybych tak mohla změnit svůj život

27. července 2017 v 19:51 | GABATE |  Kdybych tak mohla změnit svůj život
Kdybych tak mohla změnit svůj život

Tahle věta provází snad každého celým životem, který je protkán právě tímto přáním. Vždycky se najde situace, důvod, proč si ji v duchu zašeptat. Stejně se předem ví, že to nevyjde, ale co, když…

Když se podívá zpátky a zamyslí se, zjistí, že vlastně už tolikrát změnila svůj život a její přání se vyplnilo, že ji až zamrazí. Změnit svůj život chtěla přece už v mateřské škole, tolik moc chtěla být princeznou. Tuhle roli má už jen jako připomínku ve vybledlém albu, kde se na ní usmívá šťastná princezna s korunkou na hlavě. Její svatební den jí umožnil cítit se jako opravdová princezna.

Další přání a změna v životě nastaly také již před dlouhým časem. Tolik moc chtěla být dospělá, tolik moc si přála mít vnady jako velká ségra. Párkrát je nahradila stočenými ponožkami, které nastrkala pod triko a s vysokými podpatky si mohla na chvilku připadat velmi dospěle. Ale nikdo ji neviděl, žádná z jejích kamarádek jí nemohla říct, jaká je z ní šťabajzna. Prostě musela počkat.Dočkala se.

Chtěla se podobat své mamince, která jí dovolila pomáhat v kuchyni. Svým panenkám uvařila přesně to, co měla sama ráda. O panenky se starala velmi pečlivě, vždyť už dovedla vyměnit svůj život a proměnit se v paní doktorku zrovna včas, aby zachránila a pomohla, když bylo panenkám ouvej. Rychle se převléct a už je z ní zase maminka, která podává teplý čaj, kapky proti kašli a nějaký ten prášek proti teplotě. Nesmí zapomenout na obklad na krk. Panenky byly spokojené a jejich maminka na sebe mohla být pyšná.

*

Byly doby, kdy měnila svůj život podle potřeb, dětská fantazie nezná hranic. Tenkrát mohla být vším, čím si vzpomněla.

S přibývajícím věkem nás fantazie opouští a zůstávají pouze přání, která začínají "Kéž bych…" Tohle přání se u nás nestačí ani ohřát a už je odstrčeno. Pořád někam pospícháme, pořád něco musíme a na snění a fantazii není čas. Je to škoda, vždyť změnit život se dá.

*

Asi nemá návod, ale už musela sama párkrát celý svůj život změnit a překopat od základů. Nebylo to sice vždycky podle jejích představ, ale nikdy nezakopla o překážku "Kéž by…" Tohle přání se naučila dávkovat po kapkách.

Naučila se trpělivosti, toleranci a radovat se z každé maličkosti, kterou jí život připravil. Vždyť, to přece není málo. Poznala, jak důležité je sdílení. Každá radost a každý posun v jejím životě, pokud je sdílen, má ještě větší váhu.

Cíl nebyl vždycky nablízku, ale už ví, že za obzorem vyjde vždycky slunce, přijde nový den a s ním další šance měnit svůj život podle vlastního přání.

Dál se bude snažit po kapkách si dávkovat a plnit svá přání. Prostě bude měnit svůj život podle vlastních představ.


GABATE

Hergot, co to je?

5. července 2017 v 17:05 | GABATE |  Hergot, co to je?
Hergot, co to je?


Zase je to tady, léto opět zamávalo svým červeným šátkem a na start se postavili všichni ti, kteří se těší na prázdniny. No, kdo by se netěšil?

Poslední dny ve školním roce probíhají asi ve všech školách stejně. Pedagogové musí zvládnout veškerou administrativu, která je čím dál, tím záludnější a roste a roste. Pokud jí ustřihnou jedno chapadlo, okamžitě je nahrazeno dalším s dalšími výrůstky. Prostě byrokracie si našla místo za katedrou a žije si svým životem. Vypadá jak Trifid a už zdaleka není fiktivní, ale zhmotnili jsme si ji. John Wyndham může napsat další knihu, která se může jmenovat, Trifidi vítězí.

Prostě mezi těmi všemi papíry, dotazníky, individuálními plány, slovním hodnocením… jsou všichni ti, kteří se snaží vzdělávat a vychovávat další generace, které jim budou zajišťovat sociální zabezpečení a tím pádem klidný důchod, zavaleni termíny. "Už jsi odevzdala…? Já už to má skoro hotový, ale chybí mi…" To je celkem monotónní konverzace, která probíhá každý poslední týden určitě ve všech školách.


A do tohohle blázince, světe div se, chodí školáci, kteří vědí, že se už stejně nic světoborného dít nebude. Maximálně nějaký výlet, když mu na to doma dají peníze. Uklidit třídu, odnést cvičební úbor a přezuvky, odevzdat učebnice. Blíží se poslední den.

Budovy škol se tetelí a pouští za vlastní dveře slavnostně ustrojené děti. Pouští tam všechny ty, kteří tam chodili celých deset měsíců s různými náladami, s různými pocity a snažili se ustát celou tu věčnost, ve které se ti, kterým se v těchto budovách říká pedagog, snažili dokázat, jak je důležitý právě ten předmět, který učí ONA nebo ON.

*

I já stojím v jedné takové budově, která má v názvu "speciální". Speciální je v tom, že sem chodí děti trochu jiné…

Najednou mi podává ruku maminka jednoho žáka, který sem chodil devět let a po prázdninách už ho neuvidím. Po tvářích jí tečou slzy a přerývanou češtinou mi sděluje, jak tady byl její syn šťastný, jak je jí moc líto, že musí odejít, jak si váží naší práce, kolik si tady našel její syn kamarádů… Vždyť ještě před devíti lety bydleli a žili v Rusku. Tam někde měli jejich syna za divného. Sama si dost dobře nedovedu představit, jak se s celou rodinou prostě seberu a vyrazím někam do neznáma, protože láska k synovi je přece jenom silnější, než láska k vlasti. Už tento krok je pro mne neuvěřitelný, vždyť už verbální bariéra byla pro toho malého špunta velký problém. Nezapomenu, jak se snažil v jídelně napodobit střelbu z kulometu mířenou na všechny spolužáky. Všichni vypadali jako opravdu zastřelení, protože jediná reakce pedagoga právě obědvajícího byla "Něstreljaj rebjata". Jediný, kdo pro změnu rozuměl, byl malý střelec.

Jak je vidět i v této budově, ač speciální se integruje. Nejenom z Ruska, ale i z Pákistánu máme studenta. Tady celkem nevadí, jakou řečí mluvíme, malý Ali nemluví a dorozumívá se pomocí kartiček. To by s tou komunikací celkem šlo, větší problém mají rodiče, kteří ještě nevnikli do programu a pravidel našeho školství.


Poslední den školního roku přivedli rodiče malého Aliho, jako vždy do školy a ptali se na další instrukce na víkend. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že nastanou prázdniny.



Jediná reakce, která vypadla z překvapeného otce, zněla: "Hergot, what it is prázdniny?" Tentokrát to bylo na delší vysvětlování, ale Alimu se u nás líbí, tak si zvykne i na prázdniny.

GABATE