Listopad 2016

Co by udělal jinak?

6. listopadu 2016 v 17:50 | GABATE |  Co by udělal jinak?
Co by udělal jinak?

Sedí sám v domě svých rodičů, k noze se mu vine pes, který mu olizuje ruku. Tak nějak automaticky přejíždí rukou po psí hlavě a snaží se srovnat si myšlenky a přehrát si posledních pár týdnů. Takhle to přece nechtěl…

Čas utíká, neví, jak dlouho tu sedí a tupě zírá do zdi. Pes odešel, on ani nezaznamenal, kdy tu zůstal sám. Sám se svými myšlenkami, které mu provrtávají mozek.

Co by za to dneska dal, kdyby se jeho dějiny odehrály jinak. Jak teď vysvětlí svým dětem, že všechno myslel dobře? Jak ti malí špunti pochopí, že pro ně chtěl to nejlepší? Do hlavy mu vklouzla dotěrná otázka " Chtěl opravdu to nejlepší pro ně?" Nešlo mu vlastně o vlastní ješitnost a dokazování si…čeho vlastně?

*

Dneska seděl u soudu proti své přítelkyni, kterou v minulosti tak miloval. Z jejich lásky se narodily dvě krásné holky, které jsou dnes zmatené, a on jim neumí vysvětlit, že…

Dneska dostal funkci navrhovatel a přítelkyně odpůrce. Sedí tu naproti sobě a hází po sobě slova, ze kterých teče hořkost, rozčarování. Chybí pochopení, empatie, každý má svou pravdu.

Kde jsou ty chvíle, kdy po každé hádce přišlo usmíření, laskání, dotyky? Už to nedokáží, jako jediné východisko viděl soud. Ať rozhodnou za ně, vždyť ona nemá kde bydlet, ona bere drogy, on se přece stará, on vozí děti do školy a školky, jeho máma se postará, to, že přišel o práci kvůli drogám, nebere jako svou prohru, vždyť se vzchopil, práci má, to že se vrací pozdě večer do polorozbořeného baráku jeho rodičů, kde bydlí ještě jeho dva bratři a šest psů taky hází za hlavu. Hlavně, že mají střechu nad hlavou, to je důležité. Vždyť až bude čas a peníze, ukáže všem, že se umí postarat. Až, až…čas plyne…

*

Snaží se z hlavy vypudit dotěrné myšlenky, obavy o další. Mechanicky si ubalí jointa, tahá do sebe omamující THC. Musí se uklidnit, musí začít přemýšlet nad tím, jak zítra vysvětlí svým dětem, že to ještě chvilku musí vydržet tam někde. Tam někde v cizím prostředí, které jim určil soud. Ten soud, na který se obrátil, a který se k němu taky otočil zády.

Jeho děti odvezli do děcáku. Do děcáku tam někam, kam ho zítra pustí na návštěvu, která je limitována od, do. Tam se bude dívat do očí svých dětí, které to nechápou. Nechápou a neumí jim vysvětlit, že to všechno dělal pro ně. To, že jim už pár týdnů zapíral návštěvy jejich mámy, která se snažila a toužila po jejich objetí, bral jako jejich ochranu. Proč jim dávat zbytečné naděje, on už ji odepsal.

"Prý" objetí, byl přesvědčený, že jediný, co chtěla, byly prachy, "prý" na děti. Jako, kdyby nevěděl, že první co udělá, tak je projede v perníku. Čistá, prý je čistá. Tyhle slova slyšel několikrát u soudu. Jediný, co dokázal je, že půjde na testy. No, na testy půjdou oba. No, bože, sám má termín na příští týden, a pokud si dopřál dneska posledního jointa, tak THC musí vyprchat.

Vtahuje do sebe stále více látky, která ho jindy zanesla do nirvány, kde není vidět na realitu, dneska má pocit, že ho nic neosvobodí od obrazu, který se mu usadil v hlavě. Na obraze jsou jeho děti s velkýma očima, které mu připomínají lapenou divokou zvěř. Tenhle obraz, se mu s přibývající THC látkou, stále více vypaluje do mozku.

Proč to nejde? Proč nejde vygumovat kus života, který se mu nepovedl? Proboha, on nechce nést zodpovědnost. Ani soud mu nepomohl, soud, na který tak spoléhal. Vždyť máma mu přece slíbila pomoc. Máma vychovala tři děti, proč by neuměla vychovat ty jeho? Proč tomu nechce nikdo rozumět?

Co by udělal jinak?

GABATE