Duben 2016

Dost bylo snů

23. dubna 2016 v 20:31 | GABATE |  Dost bylo snů
Dost bylo snů

Tolik starostí, má tolik starostí a od nikoho se nedočká vděku. Sedí na zahradě pod slunečníkem, vychutnává svůj odpolední drink a rekapituluje svůj dnešní den.

*

Dneska vstával celkem brzo, snídani měl na stole. Nechybělo tam nic z jeho oblíbených ingrediencí. Vajíčko naměkko, vařené přesně tři minuty. Žloutek se pomalu rozpíjel po lžičce, která vyhloubila celý vnitřek, zbyla jenom skořápka. Domácí lívanečky s borůvkovou marmeládou, vymačkaná šťáva z čerstvého ovoce a voňavá káva, jako krásná tečka za prvními chvilkami všedního dne. O zbytky na stole v honosné jídelně se nestaral, hospodyně všechno uklidí, vždyť si ji přece platí.

Ranní sprcha a procházka po zahradě patří mezi jeho rituály. Ještě si rozmyslí, jestli si půjde zaplavat. Může si vybrat prostředí podle počasí. Venkovní bazén má sice protiproud, který mu pomáhá pořádně se zahřát, ale zatím to nevypadá na příjemnou teplotu vody. Jaro přichází opatrně, stromy sice kvetou, příroda se probouzí, ukazuje svoje barvy, které jsou zářivé a plné života, ale přece jenom počká na teploty, které nabídne léto.

Procházka po zahradě mu pomohla alespoň trochu protáhnout celé tělo, zároveň mohl zkontrolovat práci svých zahradníků, kteří se mu starali o prostor kolem domu. Zahradní architekt mu pomohl nejen s návrhem plánu jeho zahrady, kde chtěl spoustu zákoutí, kde by mohl odpočívat, ale postaral se i jeho realizaci. Zahradníci se činili. Přece nebude čekat, až mu vyrostou všechny stromy, on chtěl vzrostlé jehličnany, pod kterými si nasbírá vlastní houby a pár ovocných stromů. Rád si utrhne při procházce vlastní jablko, třešeň, prostě každé roční období mu nabídne něco ze svých vitamínů. Všechno to klaplo, teď už jenom počkat, až třešeň opadá a jaro mu nabídne první vlastní vitamíny.

V polovině cesty se otáčí a vrací se domů, ještě je přeci jenom chladno. Půjde si zaplavat do bazénu, který patří k jeho domu. Bazén je vyhřívaný a s ním i celá hala, které dominuje bazén obklopený florou. Ještě před tím, než skočí do vody, se půjde zahřát do sauny, která je nedílnou součástí velké prosklené haly, ze které je krásný pohled na jeho arboretum.

Po pár tempech si nechá donést malou svačinu a přemýšlí nad svým dalším programem. Má toho před sebou ještě moc. Musí počkat na svého řidiče, který odvezl děti do školy, manželku na kosmetiku, bude si muset pořídit ještě jednoho řidiče. Auto stojí v garáži, ale přece nebude řídit, vždyť na to má.

Auto s řidičem se vrací, tak kam vyrazí nejdřív? Na letiště, zkontrolovat vlastní letadlo a domluvit let do Paříže, kam pozval své přátele na večeři nebo k vodě, kde se mu pohupuje hausbót, a který měla parta dělníků připravit na blížící se sezónu?

*

"Budeš večeřet?" zaslechne z kuchyně. Najednou zjistí, že sedí polonahý na sedačce, která už by potřebovala vyměnit, v ruce žmoulá tiket, na kterém má zakroužkovaná čísla, která mu měla splnit jeho sen. Televizní obrazovka na něj neúprosně bliká, jedno číslo za druhým, bohužel ani jedno není totožné s těmi jeho. Je to stejné, jako každý týden. Dost bylo snů. "Nemám hlad" zakřičí. Do ruky bere budík, na kterém si nařídí čas, kdy je potřeba vstát do práce, ve které budou ostatní kontrolovat jeho. Nevzdá to, jednou to přece musí vyjít, zítra si vsadí znovu.

GABATE