Leden 2016

Názor

22. ledna 2016 v 16:28 | GABATE |  Názor
Názor

Netušila jsem, že díky nějaké reality show, si opravím názor na muslimskou ženu. Nikdy jsem se moc do hloubky nezajímala o islám ani o jeho náboženství. Všechny moje informace pramenily z různých medií.

Nikoho nenechává v klidu imigrační vlna, která se žene přes Evropu silou Tsunami. Mezi všemi uprchlíky nalezneme i zahalené ženy, které tak nějak prvoplánově litujeme z mnoha důvodů, o kterých se dozvídáme z medií, která nám předkládají pouze to kruté. Samozřejmě se neztotožňuji s žádným bezprávím, ale přesto…

Naše televize vlastně v jakýkoli vysílací čas fandí kuchařům. Nevadí, jestli jde o profesionála nebo amatéra. V dnešní době to vypadá, že bez vařečky v ruce se na televizní obrazovku nemá šanci jen tak někdo dostat. Uvaří nám Halina, Zdeněk Pohlreich, který to ještě stačí srovnat v českých hospodách a spousta dalších, zaručeně výborných kuchtíků. Nesmím zapomenout na levné recepty od Ládi Hrušky, který nakrmí i bezdomovce. Všechno se dá nahradit…

Každý, kdo se ukáže na obrazovce, okamžitě vydá své recepty, takže nejenom obrazovka, ale i regály knihkupectví jsou plné nízkokalorických, nejlevnějších, na bylinkách… receptů. Mizí klasici, které nahradil konzum.

*

Zpátky k realitě show a zároveň k muslimce. Nevím, jestli to byl záměr nebo náhoda, ale v pořadu Prostřeno, kde každý ve vlastní domácnosti vyvařuje pro své čtyři neznámé hosty celé menu, připraví jim zábavu a "světe, div se", nechá je "šmejdit" po celé domácnosti se objevila mladá žena v burce. Světe, přestaň se divit, vždyť jde o prachy. Vítěz si odnese pěkný balík.

Tenhle pořad odtajní nejen domácnost, kulinářské schopnosti účastníků, ale dá prostor i ukázce morálního přístupu každého. Každý má jinou taktiku i přístup k této soutěži. Všechno je povoleno.

A konečně se dostávám do domácnosti soutěžící muslimky, která konvertovala před třemi lety, pochází z Ukrajiny, v Čechách studuje a chce tu žít. Jde o mladou dámu, která žije v malém pražském bytě s manželem.

Své hosty přivítala, jenom muži, který přišel, nepodala ruku, ale její vysvětlení i omluvu dotyčný bez výhrady respektoval. Při přiblblém "šmejdění" zakázala vstup do ložnice, opět omezení, které bylo respektováno.

Hosté zasedli, chvilku se divili, proč je prostřeno jinak, než je u nás zvykem. Po vysvětlení, že muslimové jedí pouze pravou rukou, levá je nečistá, si hosté přendali vidličku vlevo, a vždyť se nic neděje. Následovala další informace od muslimské hostitelky. Muslimové nepijí alkohol, proto na jejím stole stojí pouze karafa s limonádou, nikdo se nedivil. Nedivil se nikdo ani v okamžiku, kdy hostitelka pronesla žádost, aby se alkohol neobjevil na stole u dalších soutěžících, už by jí nic nechutnalo. To, že nejí vepřové maso, tím pádem ho ostatní soutěžící tak nějak samozřejmě nahradí něčím jiným, mě už nepřekvapilo.

Myslím, že této soutěžící musím dát nejvíc bodů za charizma, se kterým tak nějak samozřejmě řídila celou partu lidí. Vždyť jedna ze soutěžících si dovolila postavit na stůl bezalkoholový šampus a se servilní nabídkou podala lahev své spolu soutěžící, která si zkontrolovala nulový obsah alkoholu a povolila sobě i ostatním přípitek.

Myslím, že rozhodně nešlo o utiskovanou, bojácnou ženu. Pokud bych chtěla dál srovnávat, tak myslím, že v porovnání s ostatními vypadala i vystupovala jednoznačně nejelegantněji.

Netušila jsem, že díky realitě show si poopravím názor na islám a díky tomu se budu ještě víc bát.

GABATE

Oslava

15. ledna 2016 v 19:30 | GABATE |  Oslava
Oslava

Takhle jsem si to doopravdy nepředstavovala. Probouzím se na studené podlaze. Nevím, kolik je hodin, vlastně ani kde jsem, někdo mě olizuje, má studený čumák a hned po prvním olíznutí se odtáhne a kýchá. "No, no, snad na tom nejsem tak blbě, vždyť ten, kdo smrdí, jsi tady ty." Sice nadávám, ale stydím se za sebe. Bože, vždyť já se tady válím pod stolem, který na začátku večera vypadal taky úplně jinak. Moc si toho nepamatuji, jsem nějak prázdná, otrhaná. Chybí mi klobouček. Táhne mi až do hlavy. "Prosím, najděte a nasaďte mi někdo můj klobouček, připadám si hrozně nahá a úplně vypitá." Pomalu se rozhlížím po okolí a zjišťuji, jak dopadli ostatní. Vypadají úplně stejně, jako já, jenom se válí na druhé straně stolu. Je to fakt dost potupné.

*

Včera to všechno začalo tak báječně. Byla jsem s kamarádkami pozvaná na oslavu. Byli to sice pro mne úplně cizí lidé, ale od svých kolegyň jsem se dozvěděla, že to jsou moc prima lidi a že tam bude určitě velká legrace. Je to parta lidí, kde se nikdo nenudí.

Na oslavu jsme se dostavili s předstihem. Museli jsme se přece trochu upravit, abychom alespoň trochu reprezentovali. Hned jak se celá společnost sešla, byli jsme všem představeni.

Sedím s kolegyněmi na čestném místě, odkud mám přehled po celé společnosti. Už teď si tipuju, s kým si budu rozumět a kdo se nade mnou bude ofrňovat. Myslím, že mi to sluší a nebojím se přiznat, že ráda komunikuji. S lidmi mi to jde. Každý, kdo si mě oblíbí, si se mnou velmi rozumí a myslím, že mě zase brzy vyhledá. V téhle společnosti jsem poprvé, tak uvidím.

Holky, které přišly se mnou, se také rozhlíží a tipují, kdo se k nim přidá. Všichni se sešli, nikoho naše společnost už nečeká, zábava se rozproudila. Už jsou tady první kamarádi, se kterými si začínám rozumět. Každý z nich mě pohladí a malou chvilku mě objímá. Je mi moc pěkně. Ke každému se přitulím a moc si přeju, abych vydržela co nejdéle. Nesmím se rozdat hned na začátku, mám tu spoustu nových přátel a s každým chci alespoň chvilku pobejt. Dívám se po svých kolegyních, po kterých je také poptávka. No, jsem moc zvědavá, kdo vydrží se společností celý večer.

*

Společnost se pomalu loučí, všichni odchází, mne a mých kolegyň si nikdo nevšímá. Nechávají mne bez povšimnutí ležet přesně tam, kam jsem včera odpadla. Ještě, že v tom nejsem sama, válí se tu se mnou i kolegyně, se kterými jsem byla pozvaná.

Je tu zase ten blbej pes, který mne očuchává a nejspíš si chce se mnou hrát, bože, kdyby mi raději našel můj klobouček. Někdo mě sbírá ze země, má teplou ruku, staví mne vedle mých kamarádek. Stojíme vedle sebe v řadě. Každou z nás vezme teplá ruka za krk, zvedne nás nad hlavu a se slovy: "Ta je vratná." nás strčí do tašky. Ta, která měla to štěstí a dostala nálepku "vratná" se vrátí někam tam, kde ji znovu naplní, nasadí nový klobouček a může se s celou parádou vrátit do společnosti.
Ta, která je "nevratná" skončí v popelnici, když bude mít kliku, tak ji pohřbí mezi svými v kontejneru-sklo.

Mrzí mě, že všem šlo o obsah a nikoho nezajímá, jak mi to sluší, když jsem plná. Jo a nejsem žádná flaška, jsem láhev.

Vlastně, jako láhev mě představí a tak i začínám a jako flaška končím.

Jo a jsem ta vratná. Prostě se mezi lidi zase vrátím. Těším se.

GABATE

Silvestrovská

2. ledna 2016 v 19:40 | GABATE |  Silvestrovská
Silvestrovská


Novoroční předsevzetí myslí vážně každý přesně do půlnoci předešlého roku. Je to tady zase. "Přestanu kouřit, od ledna začnu hubnout, budeme na sebe hodní…" na tohle se zapomíná s poslední prskavkou, která vyhasne začátkem nového roku. Proč si lidé nevšimnou, že každý den, kdy se vzbudí je zázrak, který se neopakuje a je to vlastně začátek. Je to možná proto, že silvestrovské veselice jsou tak nějak povinně podpořeny alkoholem, který nám tu báječnou náladu pomůže unést. Na křídlech alkoholového opojení se to plave velmi lehce a všechno je myšleno velmi vážně, až závažně. Ale všechno tohle unést už první den v novém roce? No, to přece nemyslíte vážně?

Hned na začátku nového roku přehodnotíme svá rozhodnutí, obyčejně ještě s hadrem na hlavě. Včera jsme to přehnali nejen s předsevzetím, ale i s alkoholem. "Bože, dneska to ještě vydržím…" K obědu je čočka snad v každé domácnosti. Na šupinu pod štědrovečerním talířem se nemůžeme spolehnout. Každopádně byla jenom jedna, tak proč si ty prachy nepojistit ještě plným talířem těch mrňavých, placatých kuliček čočky. Nějak to sebe nasoukáme.

*

"Jak na Nový rok, tak po celý rok." Všichni se moc snaží ustát i tohle pořekadlo. Nasadit úsměv, nehádat se, vydržet, vydržet, vždyť zítra už je všední den a běda, jestli se náš život nepřeklopí někam… Kam vlastně? Co kdo čeká od nového čísla v letopočtu? Tady se vkrádá další pořekadlo, které nechce nikdo poslouchat. "Jaký si to uděláš, takový to máš."
Už při přípravě silvestrovské tabule začínáme bilancovat. Jde to nějak samo. Jaký to vlastně bylo v tom ještě stále letošním roce? Chlebíčky jsou na stole a všichni už kus roku pochválili nebo pomluvili. Mohl za to? Určitě, v tom dalším roce to bude všechno úplně jinak, protože všechny průšvihy, chmury jsme přetrpěli právě letos.

*

Zase je tu pan Čas, který začneme brát vážně pár vteřin před silvestrovskou půlnocí. Najednou se všichni zastavíme u skleničky, se kterou si ciknem s každým, kdo je zrovna poblíž. Hospody nabízejí za pár kaček chlebíček a novoroční přípitek, tak proč sedět doma? Tam to přece známe a zírat na silvestrovské veselice, které má snad každý kanál povinný, to je nuda. Proč nevypnout televizi, nedat volno všem hospodám, pověsit na dveře cedulku zavřeno a prostě jen tak nepobejt s těmi nejbližšími? Umí to ještě někdo?

O půlnoci rozkvete obloha barevnými květy, které si odnesou svou daň, o které se dozvíme hned druhý den ve zprávách. "Několik mladých lidí bylo díky špatné manipulaci s pyrotechnikou zraněno…"

Nemám ráda plánované veselí, nemám ráda předsevzetí, která jsou s vážnou tváří i tónem oznamována poslední den v roce. Nemám ráda sliby, které se vytratí s prvním všedním dnem. Mám ráda upřímné lidi a splněné sny.

Letošní silvestrovská noc byla svým způsobem kouzelná. Přišel první sníh, který jakoby chtěl nabídnout novému roku čistý štít a zároveň zahalil starý rok do bílého pláště smíření a odpuštění. Zároveň nabídl všem velkou bílou plochu na sepsání svých přání, která si hned v prvních hodinách odnesl.

Otevřel se nový čas na jejich splnění.

GABATE