Září 2015

Život není fér

13. září 2015 v 18:04 | GABATE |  Život není fér
Život není fér

Kolikrát už si to řekla? Kolikrát už se trápila? Vždycky to byla pravda, pokaždé to cítila až na dřeň. Život není fér.

Chodila do mateřské školky, chodila tam moc ráda, měla tam spoustu kamarádů a kamarádek. Nikdy se na nikoho dlouho nezlobila. Když ji Pepík strčil ze schodů, bolelo to, ale dalo se to vydržet, vždyť on se o ni bál a plakal. Kluci přece jen tak nepláčou…To, že někdo rozbil panenku, se kterou si moc ráda hrála, a svedli to na ni, to byl ten moment, proč každé ráno plakala a odmítala jít do školky. Máma se ptala, co jí kdo udělal, ale nikomu nic neřekla. Poprvé zažila, že "život není fér."

Začala chodit do školy, měla nové kamarádky, zapomněla na křivdu, která už byla pro ni titěrná a rána po ní byla zacelená. Byla to prima doba, až…zaslechla rozhovor své nejlepší kamarádky s tou, kterou neměla vůbec ráda. Byla to holka, která chodila do jiné třídy a vlastně nikdy neměla opravdovou kamarádku, nikdo s ní nechtěl kamarádit, protože to byla drbna a měla ráda jenom sebe. Všichni to o ní věděli, stejně si z toho nic nedělala. Teď stojí u šatny a slyší, jak se její kamarádka právě s ní domlouvají a kamarádka si dělá legraci právě z toho, co si spolu říkaly jako velká tajemství. Najednou se nemůže pohnout, zase je tu věta "život není fér."

Přišla doba, kdy se očekávalo, že začne chodit s klukem. Bože ti kluci jsou tupci. Už neví, co má dělat, aby si jí všimnul. Vypadá to, že ten kulatý nesmysl, který honí s klukama po trávníku je daleko zajímavější a přitažlivější, než ona. No a to přišla dneska pozdě do školy jenom proto, že se nemohla rozhodnout, které tričko se líp hodí k novým kalhotám, prý to tak holky dělají, aby se líbily. Odpoledne se poradí s kámoškou, která už kluka má, tím pádem má na ni i méně času, ach jo, ale zase už má za sebou nějaké zkušenosti. Odpoledne se sešly a začaly kout pikle. Dobře, rozhodnutí padlo. Koupí lístky do kina a pozve ho prostě sama, vždyť je emancipovaná a rozhodnutá. A všechny kolem ní už randí s klukama. Kamarádka jí to schválila. Bože, to nezvládne. Už jenom ta představa, jak bude huhlat při předání lístku. Vůbec neví ani kde by mu lístek měla dát. Byl to blbej nápad. Jaké bylo ale překvapení, když za ní přišel on sám a věta, která z něj vypadla, jí bolí ještě dneska."Prej si se mnou chtěla do kina? Si myslíš, že bych s tebou chodil? Podívej se na sebe…" Utekla a brečela až doma. Život není fér. Další zrada od kamarádky. Bože, kdy se naučí lidem nevěřit.

Nenaučila se to. Ještě párkrát se spálila. Největší životní prohra ji ale dohonila až ve stáří. Nejvíc bolí zklamaná důvěra ve vlastní děti. Leží v nemocnici a čeká na syna, který to tentokrát slíbil…Otevřely se dveře a vstoupila právě ta, která ji zradila ve škole. Kluci za to nestojí. Znovu se našly, odpustily si a životem jdou spolu už několik let.

Opravdu se snažila žít a jít životem podle ustálených společenských pravidel. Porodila syna, který se za ní teď stydí.

Přiznala to až po letech, když syn dospěl, myslela si, že pochopí. Vždyť se přiznala. Sebrala odvahu a doma to oznámila. Potřebovala se osvobodit. To, že podvádí svého manžela s ženou, ji ocejchovalo jako méněcennou. Přišla o syna. "Život není fér."

GABATE