Červenec 2015

Alibista

24. července 2015 v 20:26 | GABATE |  Alibista
Alibista

Seděl tu již několikátý týden sám, před sebou nedopité pivo, hlavu plnou nezodpovězených otázek. Co udělal špatně? Co po něm všichni chtějí? On to takhle nechtěl. Dřív to bylo přece jenom jednodušší. Chodil do práce, pivo stálo pár kaček, na dovolenou se taky dostal, tak co? Kecy jeho dětí o dnešní, lepší době…Všichni se akorát někam ženou. Všichni honí prachy, který si do hrobu stejně nevezmou.

Sedí tu v zakouřený knajpě, kolem něj posedává stále stejná společnost, všichni mají v očích prázdno. Nikdo nesebere odvahu, aby si přisedl, nikdo se nechce podívat na toho druhého. Všichni se bojí, co bude zítra. Vlastně je mu to jedno. Dávno to vzdal. Už toho má dost. Snažil se, fakt se snažil sehnat práci. Za to, že jeho podnik, ve kterém celý život pracoval, zkrachoval, přece nemůže. Kdo potřebuje dneska valcíře? Vyznamenaní za svoji práci a úspěšné vedení brigády socialistické práce může hodit do koše a s tím vším i celý svůj život. Všechno to skončilo na smeťáku. Nikdo ho nepotřebuje. Na pracáku mu nabízeli rekvalifikační kurzy. Jasně, mohl se vrhnout třeba do kurzu pedikér nebo modelovat umělé nehty. Už vidí ty zástupy lačných dívek, které touží po této službě a zrovna od něj. Od člověka, který má ruce jako lopaty plné mozolů od celoživotní dřiny.

Bože můj, dřív to bylo přeci tak jasný. Kdo nedělal, byl příživník a musel za to pykat. Dneska si dojde pro podporu, která mu vystačí na pár piv a nocí v ubytovně pro bezdomovce. Bezdomovec, tohle slovo mu nejde přes pysky. Manželka ho vyhodila po pár měsících z baráku. Sama to prý zvládne líp. Ani děti se ho nezastaly. Pane bože, vždyť je vychovával, staral se o ně, vodil je do školy…Nikde nemá zastání.

Sedí, ucucává zvětralé pivo, na další stejně nemá, zítra si půjde stoupnout do fronty na sociálku pro svoji podporu. Rezignoval, už se ani neschovává, už se ani nestydí, už mu na ničem nezáleží.


Bylo to tak prima, byl to tak bezstarostný život. Každý den chodil někam, kde si ho vážili, každý den něco znamenal. Vzpomíná na sváteční události, které prožíval ve společnosti svých kolegů, vzpomíná, jak ukazoval svoje pracoviště svým dětem na prvního máje. Synovi ukázal a vysvětlil, kde a jak pracuje, jak je důležitá jeho práce a jak si ho tu všichni považují. Potom se vydali společně do prvomájového průvodu, kde se oslavoval svátek práce. Šli společně s velkým davem, se kterým splynuli a všichni věděli, že oslavují jednu myšlenku. Myšlenku budovatelů socialistického státu.

Dnešní době nerozumí, jak rád by šel zase s davem, jak rád by porozuměl alespoň jedné ze skupin, na které se jednolitý dav roztříštil.

Nerozumí ani vlastním dětem, tak jak by mohl porozumět ostatním. Jeho ideály se roztříštily společně s původním davem. Neumí je posbírat, neumí je slepit, neumí se rozhodovat, neumí se změnit, neumí s tím pracovat.

"Prosím vás, zařiďte to. Rozhodněte prosím někdo za mne, já se přizpůsobím, umím chodit s davem."

GABATE

Výlet

11. července 2015 v 20:44 | GABATE |  Výlet
Výlet

Našla jsem svůj prázdninový seznam úkolů. Vlastně si myslím, že si našel on mne. Najednou se prostě povaloval přede mnou na zemi, celý pomačkaný a tvářil se velmi zarputile. Tyhle výhružky na mne opravdu neplatí, opak je pravdou, prostě milý seznam skončil roztrhaný v koši. Nikdo mě nebude do ničeho nutit. Ruším všechny úkoly a chci prázdniny procestovat, prolenošit.

Myslím, že tím to vlastně všechno začalo, manžel, který není zrovna velký turista, najednou zatoužil po prázdninovém výletování. "Pojedeme do Polska, nebyl jsem tam hrozně dlouho, je to tam krásný a ty jsi tam nebyla ještě nikdy." No a bylo vlastně rozhodnuto. Neboť již dlouhou dobu neustále opakuji, že řídit jsem ochotná maximálně do padesáti kilometrů tam a po minimálně jednodenním odpočinku zpět, zařídil i dopravu.

Nastal den odjezdu. "Proč jsi toho tolik zabalila, myslíš, že se s tím budu tahat? Ještě, že jsem prozřetelně zařídil hotel rovnou u nádraží…" Zvládla jsem pouze přikyvovat, jedu na výlet, nechci si to kazit hned na začátku.

Jedeme vlakem. Bože to je pohoda, dívám se s okna na ubíhající krajinu, občas si schrupnu. Vlak nedrncá, sedadla jsou velmi pohodlná, občas se přijde zeptat usměvavá stevardka, jestli nemám nějaké přání…Konečná, vystupovat, přesedat na autobus, který nás doveze do cílové stanice. Opět pohodlí v polohovacích sedačkách, zase personál, který nabízí občerstvení.

Jsme na místě. Hotel je opravdu pár kroků od nádraží, jdeme se ubytovat a potom hned protáhnout ztuhlé tělo někam do města. Krakov je opravdu krásné město, procházíme se po náměstí, napínám uši, abych si užila, pro mne velmi příjemného jazyku. Polština mi připadá se svým trochu šišlavým nádechem hebce mechová.

*

Vzpomínám, kdy jsem se vlastně poprvé setkala s polštinou. Bylo to na výměnném táboře v tehdejší NDR, kam v rámci družebního programu přivezly autobusy české a polské děti. Byla z nás skupina, ve které se drmolilo česky, německy a polsky. Aby nás dospěláci rozeznali, nosili jsme povinně, ač pionýr nebo ne, ty přiblblý červený šátky z dederonu, který kousaly do krku.
Mně se tenkrát moc líbil právě ten polský. Ten byl bavlněný, velký a dvojbarevný. Myslím, že hned druhý den se mi povedlo vlastní šátek vyměnit za ten polský, příjemný. Dopadlo to tak, že jsem byla po večerce nekompromisně zahnána se skupinou sice se stejným šátkem, ale s verbálním projevem poněkud odlišným. Přišlo se na to, až při snídani, kdy byl vydán povel "Neexistuje výměna šátků." Tak mi zase skončilo na krku kus kousavého dederonu. Ještě při tomhle vzpomínání jsem se nevědomky podrbala na krku.

*

Sedíme na náměstí v příjemném chládku, pijeme polské pivo, je krásný večer. Manžel nehraje šachy, vypráví sice o problémech, které nastanou na jeho pracovišti po jeho návratu, ale nenechám se otrávit, usmívám se, do uší si pouštím polské štěbetání od vedlejšího stolu, je mi fajn.

První noc v hotelu u nádraží jsem taky zvládla. Sice vím, díky amplionům z nádraží, kam, který a ve kterou dobu jede autobus té, či které společnosti, ale co, aspoň to tady žije. Ráno váhám, jestli bych nezvládla noční směnu v informacích na nádraží. Zaženu blbej nápad a těším se na další výlet po Krakově. Vydali jsme se na hrad, který je vyhlášenou krakovskou kuriozitou.

A je to tady, manžel nezvládl strávit svoji vele porci špaget a začíná se shánět místo historických památek po lékárně (v tom lepším případě) nebo po doktorovi, který ho určitě zachrání. Je celkem zbytečné moje memorování o jeho nestřídmosti a…Sehnali jsme lékárnu, tím bylo učiněno první pomoci za dost. Po skoro křížové cestě do hotelu jsem manžela uložila a vyslechla si pro mne skoro neuvěřitelná vyznání a pochvaly za moji péči. Asi mu bylo hodně blbě.

Tak už zase ve městě, sice sama, ale rychlejším tempem se kochám krásami kolem sebe, dám si pivo a půjdu zkontrolovat maroda. Všechno je v pořádku, už vidí na svou čtečku, v pokoji má hezký chládek a tahle poloha - vertikální je pro něho tak nějak přirozenější.

Do rána zkontroluji, jestli jedou stejné autobusy na stejná místa a ve stejný čas jako předešlou noc a ráno se vracíme DOMŮ.

GABATE

Prázdniny

5. července 2015 v 23:34 | GABATE |  Prázdniny
Prázdniny

"Starosti hoďte o prázdninách za hlavu." Tenhle slogan mi v tomhle období nemusí nikdo doporučovat. V tomto případě bych se mohla sobecky považovat za autora. Úderem prvního prázdninového dne zapomínám totiž na čas i na kalendář.

Kdysi, pro mne v dávnověku začínaly prázdniny větou babičky, které jsem nesla ukázat vysvědčení, (pro ni zprávu). "No, holka, začaly prázdniny a než se naděješ, bude tady Ježíšek. Letí to, jako voda." To jsem smazala mávnutím ruky. Jo a prázdniny končily vlastně tím, že začaly žně. Do polí vyjely kombajny a to byl signál pro všechny školou povinné. "Bacha začnou povinnosti." Vždyť už v září se začaly děti ve škole učit básničky o strništích na poli a o pasáčcích, kteří si pečou brambory.

Ještě donedávna jsem věděla alespoň, kdy je o prázdninách neděle. To jsem vždycky poznala podle zavřených obchodů. To, že je zavřeno jsem zjistila, až když jsem brala za kliku a s prázdnou taškou se snažila prorazit do krámu pro čerstvé rohlíky, na které jsem dostala chuť, jasně, že v neděli. Dneska díky vytrvalým a neúnavným vietnamským prodejcům nevím, která bije a ještě mi všechno "suší, pani, suší…" Prostě jdu pro chleba a odejdu v módních kalhotách značky "Abibas", které zaručeně potřebuji, a ještě mi sluší. A pokud nepotřebuji pouze rohlíky, můžu zajet do obřích marketů. Tady nakoupím zaručeně úplně všechno. Pokud vyrazím na velký nákup, určitě poznám, kdy je čtvrtek. To mají totiž v Kauflandu slevy a já rozhodně nezaparkuji, protože důchodci z celého okolí jezdí nakupovat pro celé rodiny ve slevách, to se přece vyplatí.

S tím obilím je taky všechno jinak. Žně začínají pomalu v červnu. Mám v tom zmatek. Konec prázdnin mi zaručeně prozradí jedna kytka na mé zahrádce, která se v květnu probudí, celé prázdniny se jen tak rozkoukává a koncem srpna z ní najednou vyraší velké rudé květy, které mi mávají a vysmívají se mi. To začínám tušit, že je konec prázdnin. Právě těch prázdnin, na které jsem si naplánovala spoustu úkolů., které se mi daří celý rok neúnavně odsouvat s omluvou na málo času. Vždyť budu mít čas o prázdninách.


Začátek prázdnin je tu, měla bych se pomalu rozkoukat a pustit se do stále oddalovaných úkolů. Přebrat všechny papíry, které celý rok házím na jednu hromadu, vyklidit skříně, probrat šatník, do kterého se zase vloudilo pár modelů, které se srazily. Slibovala jsem si vymalovat alespoň v obýváku…Někde jsem měla prázdninový seznam úkolů, který si poctivě připravuji, abych náhodou na něco nezapomněla. Prostě bude asi někde mezi těmi důležitými papíry, na které si musím najít čas a chuť, třeba ho najdu.

Venku je pařák, vzduch se tetelí, přece nebudu plnit své prázdninové úkoly v takovém počasí. Na všechny úkoly se musím pořádně připravit, nabrat sílu… Jdu na zahrádku, mám tam malý bazén, tak se alespoň svlažím.

Na zahradě na mne jukne moje prázdninová kytka. Je to dobrý, zatím se jenom rozkoukává, ale stejně mám pocit, že na mne mrkla. Vrátím se, abych se přesvědčila, že se mi to jenom zdálo. Vrátím se, vezmu rýč a postavím ho hned vedle kytky. Jen ať se taky trochu bojí. "Dej si bacha, nevyhrožuj nebo tě zlikviduju."

Váhám, jestli to nebude první bod na mém seznamu úkolů na prázdniny, zlikvidovat kytku. Asi to není ten nejlepší nápad, tím prázdniny stejně neprotáhnu.

Kytce odpouštím a jdu se vykoupat. Prázdniny jsou tu a Ježíšek je daleko, promiň babi.

GABATE