Únor 2015

Předsudky

6. února 2015 v 10:21 | GABATE |  Předsudky
Předsudky

"Gutu do hlavy", tahle věta na mě dopadla z druhé lavice od malého romského žáčka, kterého jsem upozornila na chybu v písemném projevu. "To to hezky začíná", proběhlo mi hlavou. Je září. Snažím se vydolovat z dětských hlaviček nejen zážitky z prázdnin, ale i opatrně ověřit, co tam zbylo z loňských vědomostí.

Ve třídě sedí,(aspoň, že sedí) dvanáct žáčků, kteří se tváří různě. Evidentně je zaujal postoj kolegy, který se tváří zarputile a čeká odezvu na svůj verbální příspěvek "gutu do hlavy". Už vím, že to není nic pochvalného a jde v podstatě o doporučení "trhni si nohou, neotravuj." (Jde o velmi volný překlad.) Probrali se všichni a vyčkávají, co já na to.

Reakce je okamžitá. Bez přemýšlení mi vyletí pravice, kterou v letu brzdím a plesknu malého Roma přes pusu. Hlava se mu zakymácí, nevěří tomu. Ani já nejsem přesvědčená o správném pedagogickém přístupu. Každopádně to ale zafungovalo. Mládenec neprotestuje a zbytek třídy mě má za hrdinu, kterému se povedlo zkrotit velitele třídy a tím pádem i rebela. Výuka pokračuje v klidu.

O přestávku se "chlubím" kolegyním svým (ne)pedagogickým úspěchem. Reakce jsou různé. Ty mírnější nesouhlasně pokyvují a doporučují pro příště zápis do žákovské knížky, s upozorněním na nevhodné chování mého svěřence. Na můj argument, že by se všechny jejich nevhodnosti do ŽK nevešly a vůbec, než bych sesmolila alespoň trochu duchaplnou poznámku, upozornila na větu "gutu do hlavy", tak by bylo po hodině. A to bych musela ještě zjišťovat, jestli v rodině pachatele vůbec někdo umí číst, nikdo nereaguje. Ještě dneska se stává, že místo podpisu se objeví, sice úhledné, přesto, tři křížky.

Druhá skupina, radikálnějších pedagogů mi fandila, ale přeci jenom mne upozornila na možnou návštěvu cikánského klanu, který si to se mnou může přijít vyřídit. Oni své děti řežou jako koně, ale běda tomu, kdo je cizí a křivě se na ně byť jen podívá. "Jsou to jenom blbý předsudky" projelo mi hlavou, ale jistá jsem si nebyla.

V romském kolektivu to rozhodně není jednoduché. Každý "bílý" je pro ně gádžo. Obyčejně to neznamená rovnou nepřítel, ale každopádně už jim bliká červená kontrolka, která signalizuje "dej si na něj pozor." Pedagog gádžo to může myslet stokrát dobře, může vysvětlovat, jak je důležité umět číst a počítat, ale daleko zajímavější a přitažlivější je přece volnost a vlastní objevování světa.

"Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem." V dnešní době je to už výjimka, ale stávalo se, že malá cikáňata nastupovala do prvních tříd většinou bez logopedických vad, ale pouze s čistou romštinou. Bohužel neposkvrněni češtinou, která je na rozdíl od jejich přirozeného jazyka vyučována a brána jako jejich rodný jazyk. Do školy nastoupí jeden člověk a my z něj vyrábíme okamžitě druhého.

*

Tohle všechno se mi vybavilo při vzpomínání na doby minulé, kdy navštěvovalo Zvláštní školu (dnes je tento název nahrazen) většinou romské etnikum a můj prohřešek byl v dětském kolektivu považován spíš za hrdinství, než diskriminaci, či napadení. Doba se změnila a autorita učitele klesla. To, že jsou občas napadeni, pobodáni…právě učitelé, tím pádem jsou diskriminováni vlastně oni, se nijak moc neřeší.

Učitel se snaží proniknout do tajů romského jazyka, jejich tradic, je to vlastně on, který se stále vzdělává, aby byl blíž svému dětskému kolektivu, který odolává všem motivacím, které směřují ke vzdělávání. Běda tomu, kdo by se na neukázněného žáčka byť jen křivě podíval. Někteří rodiče sice netuší, kde se jejich dítě toulá po večerech, ale do výchovy jim rozhodně nebude nikdo zasahovat.

*

Řešení přišlo s dobou. Školství se zařadilo do rezortu "Služby". V kadeřnictví si také řeknu, jaký účes chci, tak se koukej učiteli snažit…

GABATE

Život

1. února 2015 v 10:38 | GABATE |  Život
Život

Žije mezi lidmi, mezi stejnými lidmi, jako je ona. Bohužel jim nerozumí. Tak ráda by se jen tak zastavila a jen tak by si ráda popovídala, třeba s tím klukem, kterého potkala ráno. Zdálo se jí, že je smutný.(Tuhle masku má ve své skříni taky, ale nemá ji ráda, moc ji nenosí.) Ale to jsou zase jenom její dohady. Nezvládá to.

Ještě stále tápe, pořád neporozuměla těm maskám, které si lidé nasazují. Dívala se do skříně svých rodičů. Našla pouze masku trpělivost, láska, radost. Podle nich si vlastně vyrobila a pověsila do své vlastní skříně jejich obtisky. "Asi nejsme moc bohatí, chybí tady spousta jiných masek s jiným výrazem a posláním." Kde se dají koupit, neví.

Hledala všude, tak ráda by nakoupila i ty ostatní nebo si je alespoň někde vyzkoušela. Chtěla by zažít ten pocit, jaký zažívají lidé pod jinými maskami. Třeba by jim konečně porozuměla.

Pokud jde s mámou třeba nakupovat, všímá si lidí a ptá se na význam masek, které nosí ostatní. Máma ji vždy okřikne a říká, že to není slušné, takhle se vyptávat. Tak jak to má zjistit?

Na ulici potkává lidi, kterým jejich maska asi nevyhovuje, možná je tlačí, možná koupili jinou velikost. Každopádně se někteří pitvoří, některým maska jakoby padá.

Ve škole, kam chodí, už zjistila a poznala význam masky na vlastní kůži. Dětské masky jsou daleko líp čitelnější. Mají jasné rysy. Ani neví, kdy si je děti vyměňují, za ty dospělácké. Ta, která sem vždycky ráno přijde a říká se jí učitelka, nosí taky hezkou masku. Tváře se jí trošku nadzvedávají, koutky úst jí zůstávají nahoře. Její maska je hodně barevná a skoro září. Tak ráda by se podívala i do její skříně. Určitě tam schovává víc masek. Musí být krásné.

Včera večer, když ji nikdo neviděl, sešla ze svého pokoje a zahlédla něco, čemu vůbec nerozuměla. Její rodiče stáli proti sobě a masky, které si oblékli, ještě nikdy neviděla a neznala. Vůbec jim neslušely, šel z nich strach. Ústa měli rozšklebené skoro přes celý obličej, barvu zahlídla jenom černou a strašně křičeli. Bože můj, proč koupili zrovna tuhle masku? Proč se jí nezeptali? Vždyť jim vůbec nesluší. Pere se v ní, jestli jim to má jít říct hned nebo počkat až do rána. Začíná se bát, co když budou chtít, aby si jejich masku také zkusila. Řekne jim to až ráno. Černou barvu nemá ani trochu ráda.

Zítra mají jet k babičce. Babička má masku, které rozumí. Trochu se podobá té, kterou nosí jejich učitelka, jenom ta babičky je trošku víc počmáraná. Když se na to babičky ptala, ta jí se smíchem odpověděla a tvrdila, že i ona bude mít spoustu čárek na své masce. Že jí je namaluje život.

Tak už ví, že je přece jenom někde krámek, kde se masky vyrábí. Už ví, že existuje umělec, který si je vymýšlí. Moc ráda by ho poznala, moc ráda by mu poradila. Vždyť je přece daleko hezčí, když použije barvy, když odhadne velikost…

Musí si prohlédnout, jakou masku nosí on. Už ví, jak se jmenuje. Život.

GABATE