Skoro dopis

20. prosince 2014 v 11:56 | GABATE |  Skoro dopis
Skoro dopis


Moje rodina mi dneska prozradila, že ti lidé, kteří si mne dneska hladili a chovali, ještě jednou přijedou a odvezou mne. Celý večer mi bylo úzko. Nedovedu si představit, že opustím, dneska již známé místo, kterému všichni říkají domov. Neusínalo se mi vůbec dobře. Zabořila jsem svůj nos do mámina kožíšku, nepomáhalo ani teplo, které z ní sálalo, ani její vůně. Prostě ne a ne usnout.

Hlavou se mi honily představy o něčem tajemném, o něčem, co vůbec neznám a vlastně ani nechci poznat. Proč se musím rozloučit?

Oči se snažím udržet zavřené a najednou slyším, jakoby z dálky medový hlas, který konejší a šeptá samé dobroty. Přišel ke mně Duch vánoc, který mne utěšuje a vypráví o lidech, kteří na mne čekají a prý se hrozně těší.

Dozvídám se, že mne znají již dlouho, že ukazují moje fota a chlubí se, jaká jsem krasavice v modrém kožíšku. Konečně vím a dodatečně odpouštím těm, se kterými teď bydlím, ty blbý klacky na hlavě a silné světlo do očí, které vyšlehlo z malé krabičky, která mne zkopírovala. Prostě mne vymódili, převlékli za něco, co prý patří k vánocům. Převlékli mne za soba. Nevím sice, kdo je to sob, ale jednoduché to asi nemá, vždyť mu sedí na hlavě něco, s čím se nikam nevejde. Také už vím, že pod tím naparáděným stromkem z lesa najdu i já nějaké dárky. Už dopředu vím, že ta největší krabice schovává něco, do čeho budu moci beztrestně zabořit svoje drápky.

Neslibuji, že se mi nezalíbí něco jiného, kde si budu brousit drápy. No, uvidíme. Jestli mě budou mít opravdu rádi, tak mi určitě odpustí i moje malá faux pax. Na ten parádní strom se moc těším. Dozvěděla jsem se, že i já budu dárek. Ježíši, doufám, že mě nestrčí do žádné krabice s mašlí.

Duch letošních vánoc se mnou zůstal po celou dobu, než se mi zavřela očička, usínám úplně v klidu a zdá se mi, že už u nich, u těch cizích, vlastně jsem, že jsou na mě všichni pyšní, mně se vůbec nestýská, je ze mne prostě velká a rozumná kočka s modrým kožíškem. Jenom ten blýskavý, voňavý strom mě strašně láká a přitahuje. Celou dobu na mne jen tak, jakoby nic, pomrkává. No, nemůže se mi nikdo divit, že jsem neodolala…To, že to nevydržel a spadnul…asi koupili úplně blbej stojan.

*

Všechno to byl sen. Probouzím se, žádný stromek nevidím, jsem ještě pořád v původní a známé rodině. Na misce mám připraveno to, co mám ráda, máma je nablízku. Přesto vím, že zanedlouho odjedu.

Moje hlavička je zatím sice malá a modrá, ale už teď vím, co byl sen a co byla pravda. Ráno jsem ucítila jemné pohlazení, to mě Duch vánoc opouštěl a slíbil, že dodrží všechno, co mně našeptal. Já za to slibuji, že budu moc opatrná na tu jejich blejskavou parádu z lesa. Chci jim dělat radost.

Teď ještě sehnat někoho, kdo jim to napíše, aby se na mne těšili ještě víc. Já totiž hrozně škrábu a nikdo by to po mně nepřečetl.

Jo a přeju všem živým dárkům báječné zázemí a prima lidi kolem nich.
Mňau

GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 22. prosince 2014 v 9:50 | Reagovat

To je takovááá nádhera, nejprve slzavé oko( snad bych jim ho nechala ) ale nakonec jsem ozdobila stromek tak, aby to u nás miloval. ❤️❤️❤️❤️
Jen aby to nebylo takhle😈🙀ale tak🐈

2 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 27. prosince 2014 v 17:43 | Reagovat

Krása....nemá to chybičku, krásné a přitom moc smutné, kolik osudu se  ted změnilo, kdyby se jim všem dařilo...dík Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama