Pohádka?

27. října 2014 v 14:47 | GABATE |  Pohádka?
Pohádka?

Byla jsem v pohádce. Někdy se to tak semele, že i do našeho světa prostě přijde. Vstoupí bez zaklepání a najednou tu je. Já jsem měla tu čest, že jsem do ní byla přizvána.

Jak to vlastně celé začalo? Asi tak, jako každá jiná pohádka. Prostě byli, žili, On a Ona, kteří si kdysi dávno slíbili, že v dobách dobrých i zlých budou stát při sobě a nic je nerozdělí. Už jenom to, že dodrželi, co si kdysi slíbili je pohádkové. Dneska si to přišli pouze připomenout.

Stojím v kapli, vedle mne stojí ještě dvě, se kterými jsem přijela. Bože můj, vždyť my jsme tu za sudičky, které nám daly důvěru. Žmouláme kapesníky, utíráme slzy dojetí a sobecky si přejeme hrát hlavní roli v této pohádce, prostě stát na místě královny. (Sudičky prominou, ale i my jsme ženské.)

Zaháním sobecké myšlenky a jsem pyšná na svou roli sudičky, která také není zanedbatelná. Vždyť tuhle královskou rodinu znám již mnoho let. Někdy, jsem je pozorovala, pouze zpovzdálí, někdy jsem byla nablízku. Ale byla jsem tu a bylo mi dovoleno nahlížet do jejich života. To rozhodně není málo. Teď tu stojím s přáním… do dalších společných let.

Jsem v pohádce, kde si dnes již král a královna veřejně před svými blízkými vyznali lásku, kteří se za leta soužití naučili respektovat jeden druhého, kteří spolu umí mlčet, radovat se, hladit a tolerovat chyby toho druhého. Znají tajemství lásky, které odtajňovali celých čtyřicet let.

O krále se opírá královna, kterou zdobí slavnostní roba, krásný úsměv. Pár vrásek, které jí život namaloval na obličej, jako upomínku na těžké chvíle jsou překryté těmi od smíchu. Jenom ona ví a zná bolest těchto čar života, se kterými se naučila žít, neschovávat je.

Z krále vyzařuje pýcha i pokora. Pyšně předstoupí před svou královnu a pokorně jí vyzná lásku. Najednou je v kapli jiné světlo, nikdo ani nedutá, je slyšet pouze zvuk křídel. Zvuk andělských křídel, která přinesla pozdrav a požehnání.

Najednou vidím i prince s princeznou, kteří stojí za královským párem, a kteří u jejich prvního slibu nebyli. Narodili se z lásky a patří do královské rodiny. Stojí tu stejně pyšně, vždyť k nim patří. Zapomněli na své dětské hádky, šťouchance. Princezna se tulí ke svému bráškovi, který ji objímá a upravuje šaty. Jsou dospělí, i oni už ví, co to dá úsilí, v životě obstát.

Po odchodu z kaple mají najednou v rukou král i královna holubice, kterým svěří svá tajemství a přání. Ptáci zamávají křídly a odnesou je někam až tam…

Kočár odváží královskou rodinu. Čas se zastavil, všem přítomným v téhle slavnostní chvíli projede hlavou vlastní život, vlastní pohádka.

Co dodat?

GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 27. října 2014 v 18:58 | Reagovat

To je krása, vše se znovu vybavuje...krásně napsané, krásně,krásně..tisíceré díky Hana

2 Petra Petra | 27. října 2014 v 23:09 | Reagovat

Čist Vaše řádky je pro me potěšením . Děkuji za Váš blog. moc hezky napsáno.

3 Stáňa Šumná Stáňa Šumná | E-mail | 28. října 2014 v 11:20 | Reagovat

Vendy jsem moc ráda, že jsem se konečně podívala na Tvé povídky. Díky tomu, že jsem se mohla pohádky zúčastnit, jako sudička :-),tak mě to zasáhlo asi o to intenzivněji. Slzička mi ukápla. Dík, že Tě můžu číst :-)Száňa

4 gabate gabate | 28. října 2014 v 11:26 | Reagovat

Holky moje děkuji za krásná písmenka a jsem moc ráda, že mohu rozdat pohlazení, stojí to za to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama