Brýle

5. října 2014 v 18:51 | GABATE |  Brýle
Brýle

Sobota, jako každá jiná. Nemusím vyletět z postele na povel budíka. Můžu si zalenošit. Úkoly, které na mne čekají, zvládnu bez honění. V každém případě nejsem plánovací typ. To co dělám každou sobotu celkem pravidelně, zvládám v pohodě a pokud se mi povede něco nad rámec mých běžných povinností, které si zadávám sama, mám o to větší radost, prostě občas plním na sto padesát procent. Tuhle sobotu jsem nad rámec umyla okna.

Sobotní úklid obnáší projet s prachovkou a s hadrem na podlahu celou domácnost,( která je po týdenním maratonu tak nějak povadlá), uvařit oběd. Pokud jsem nestihla nakoupit již v pátek, tak musím zapojit všechnu ženskou diplomacii, kterou jak si myslím zvládám a donutit manžela nasednout do auta, vydržet jeho rumcání typu "proč musím jezdit s tebou, proč si ten nákup neobjednáme, příští týden to zařídím, já tohle to tak strašně nesnáším…" Odpovídám, pro mne celkem logicky: "Protože je v lednici jenom mrkev a tu ty nejíš." Na to není co odpovědět.

Každopádně je sobota a včera jsem nestačila nakoupit. Dobře, dám si kafe, to mne probudí a potom se pokusím nějak nastrčit myšlenku na nákup tak, aby to vypadalo, že je to jeho nápad. Předem vím, že narazím, ale kdo nic nezkusil, ten nic nezkazil. Heuréka, povedlo se. Sám potřebuje něco ve městě. (Neopomene si nezbytný komentář: "bydlíme v díře, kde není ani pořádná hospoda…") Vydržím, nasedáme do auta, vyrážíme.

Další rituál je tu. Já vyrážím na prohlídku surovin, ze kterých se dá vyrobit cosi do žaludku, manžel neb je intelektuál zamíří k regálům s knižními novinkami a CD akčními filmy. No nejsem to já přízemní bytost? Vždyť stojím ve frontě na jeho uzeninu, kterou nesmí, ale má ji nejradši.

Konec nákupu, seženu manžela a odjíždíme. Vlastně, ještě než stačil manžel uklidit nákupní vozík, já dosedám do auta a "Bože, co se tu válí?" Vedle sedačky leží torzo chlebíčku. Oliva se mi válí pod nohama, vajíčko je všude. Majolka, která původně zdobila je teď rozpatlaná a nevábně páchne. Jak to, že jsem si toho nevšimla již při cestě na nákup? Okamžitě přemýšlím, kde by manžel přišel nenápadně ke chlebíčku. Nic mě nenapadlo.

Jasně, včera jsem půjčila dceři auto. Jela zachraňovat po oslavě narozenin svoji nadřízenou, která to drobet přehnala s alkoholem. Tu sice zachránila, ale binec v autě je na mně. Rychle zametám stopy po včerejším výjezdu. Manžel se blíží, zakopávám zbytek chlebíčku pod auto, stírám poslední zbytky majolky. Vybíhám z auta, vyhazuji zapatlané papírové kapesníčky. Povedlo se, nic nepoznal.

Doma se začínám shánět po brýlích. Naposledy jsem je měla v autě, sundala jsem je těsně před likvidací rozpatlaného chlebíčku. V tom fofru si opravdu neuvědomuji, kam jsem je položila. Prostě je nemám. Jo a hledat brýle, bez brýlí je taky frajeřina. Dívala jsem se opravdu všude. Rekonstruuji si znovu a znovu celou akci, nic. Najednou mne to napadlo, jediná možnost, kde by mohly být a kam jsem se ještě nepodívala, je popelnice u obchoďáku, kam jsem odhodila použité kapesníčky. Nejspíš jsem v tom fofru s kapesníčky vyhodila i brýle.

S touhle spásnou myšlenkou jsem usínala a slibovala si, že hned ráno zavolám dceři, která dnes nocuje ve městě. Stejně za to může ona, tak ji snad ukecám, aby se mi jukla do popelnice. Sice nevím přesně, která to je, ale utkvěla mi malá plyšová žirafa, kterou na popelnici někdo pověsil.

Je tu ráno, nemůžu dospat, beru mobil a vytáčím číslo dcery. "Nespíš?" Odpověď je rychlá: "Mami ještě jsem spala, ale teď už opravdu nespím, co se děje?" Snažím se jí vysvětlit a požádat…Spokojuji se s omluvou za binec v autě, následuje " To se mám mami jako hrabat v popelnici?" Nakonec mi slíbila i to.

Volá mi dcera. "Mami jsem na parkovišti, kde je ta blbá popelnice? Jo, dobrý, mám ji. Můžeš mi poradit, jak se v ní mám hrabat?" Snažím se pomoci a radím, ať si vezme nějaký klacek a prohrabe popelnici. "To jsi mi opravdu moc pomohla, tady u obchoďáku na parkovišti se válí takových klacků, že si nemůžu vybrat. Mami, mluv na mne, vypadám jak poslední bezďák, bože jede sem nějaký auto. Jo, chlebíček už mám, ale brýle tady fakt nejsou." Pochválím ji a vzdávám to. "Hele jsi dobrá, kašli na to a pojeď domů, podívám se znovu pořádně v autě."

Beru mobil a volám dceři, která už je na cestě k domovu, snažím se o kajícný tón "Hele, promiň, ony byly zapadlý za sedačkou, fakt nebyly ani trochu vidět."

Směje se a nenadává. Mám prima holku.

GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 6. října 2014 v 21:03 | Reagovat

Ahojky,mám za sebou strašný den, uplně otrávená sedám k počítači a tu je zde tohle ......tedy nádhera, špatná nálada je fuč, to je užasný, tisíceré díky, nejsem v tom sama... Hana

2 Stáňa Šumná Stáňa Šumná | E-mail | 28. října 2014 v 11:40 | Reagovat

Fakt skvělý, už se těším na další, teď jdu "hledat" co hodím do hrnce :-)
Stáňa

3 Lenka Lenka | 22. prosince 2014 v 10:01 | Reagovat

Ach ty brýle- jedny jsou ti málo, tak se taky pochlu že nosíš dvoje najednou😄😎

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama