Rozhodnutí

9. září 2014 v 20:52 | GABATE |  Rozhodnotí
Rozhodnutí

Stojí vysoko, dívá se dolů, kde se třpytí hladina řeky. Stojí na hraně mostu a jenom se dívá. Je konečně rozhodnutý. Dneska to dokáže. Dneska to musí zvládnout. Nic jiného mu nezbývá. Je rozhodnuto. Všechno zařídil, se všemi se rozloučil. Už to nemůže dál odsouvat. Už nesnese výsměch, tajné, potutelné úsměšky.

Je krásný letní večer, jako stvořený pro romantické procházky. Dneska není s kým se procházet, není ani proč se procházet. Je tu rozhodnutí.

Stojí a dívá se na hladinu, která je klidná a jakoby ho láká do své náruče. Staré lampy, které lemují břeh řeky, dovolují svým paprskům dotknout se hladiny, kde se mění v mihotavé jiskřičky s jepičím životem. Zhasínají a znovu a znovu se rodí. Má jich plné oči.

Najednou má pocit, že na něj řeka mrká a stále víc a víc ho láká do své náruče. Jako omámený vodním světem zároveň cítí, že vrůstá do betonové obruby mostu, na které stojí. Nemůže se pohnout. Oči má stále přilepené k hladině.

Najednou si uvědomil, že most, na kterém stojí, a který se klene přes řeku, ho zajal. Začal přemýšlet. Jeho myšlenky mu ale plašily prosby. Byly to prosby, které mu posílal most. Prosil: "Zůstaň, zůstaň se mnou, neodcházej, pomůžu ti." Nerozuměl. Stále se díval na hladinu, která byla stále víc lákavá. Ta vysílala pohádkové představy o vodní říši, kterou pod sebou schovává. O měkkém, klidném obětí, o klidu.

V jeho nitru se odehrával boj. Ten svůj již vyhrál. Sám za sebe se již rozhodl. Teď se o něj pere hladina a most, který nabízí…

Najednou má jasno. Najednou pochopil prosbu. Na mostu chybí socha. Most, který si sám vybral, a na kterém teď stojí je sám. Most je sám, nemá s kým souznít, nemá svého poutníka, který ho ohlídá a zároveň změní jeho momentálně nezajímavý vzhled. On, jako socha přiláká spoustu turistů. Bude opředen tajemstvím. Most vyhraje nad hladinou.

Hladina pod mostem je další lákadlo, které je obdivuhodné, ale zase ji všichni obdivují pouze z mostu. Nikdo se jí nedotýká, nikdo se jí nechce dotýkat. Je tajemná.

Nohy má stále víc těžké. Má pocit, že tu stojí hodiny. Nevnímá nic. Nevnímá nic, co se děje kolem něj. Nevnímá shluk lidí, kteří jsou najednou kolem něj. Nevnímá emoce lidí kolem něj. Neslyší hlasy.

Je sám se svým rozhodnutím. Je sám a pořád neví, komu, komu dá přednost. Stále řeší dilema zůstat a být obdivován nebo se nechat obejmout a poznat jiný svět?

Ví, že mu nezbývá mnoho času. Rozhodnutí musí přijít okamžitě. Neví, neví, je nejistý.

Najednou zaslechne hlas: "Ten opasek si pevně zapněte kolem pasu, dejte ruce nad hlavu."
Zapomíná na most i na hladinu. Tupě plní příkazy. Zapíná si jistící popruh, zvedá ruce. Zaslechne povel "HOP".

Najednou opouští most a letí. Letí střemhlav ke hladině, která se ještě více rozblyštěla. Kolem uší mu sviští vítr.

Guma, na které je přivázán za nohy ho vymrští zpět. Hladiny se dotkl pouze konečky prstů. Jenom ji pohladil a letí zpátky. Zpátky k mostu, který si teď prohlédl zespodu.

Je zpátky. Dokázal to. Vyhrál sázku i svoje dilema.
Zůstane sám sebou.

GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanatopinkova hanatopinkova | E-mail | 10. září 2014 v 21:23 | Reagovat

Nádherné... po dnešním velmi,velmitěžkém dnu radost,diky, moc dojemné...až zavádějicí páčko Hana

2 Milena Krulda Milena Krulda | E-mail | 13. září 2014 v 14:06 | Reagovat

Neuvěřitelné... co dokážeš udělat s námi - čtenáři, na druhé straně příběhu. Jsem ráda tvoje čtenářka. Milena

3 Petra Petra | 13. října 2014 v 19:35 | Reagovat

Krásne hltam každé slovo z každé povidky co bude dál?  Úžasný pocit čist Vaše řádky :-) . Děkuji .

4 Stáňa Šumná Stáňa Šumná | E-mail | 29. října 2014 v 15:53 | Reagovat

Vážně jsem byla napnutá :-) ten konec byl skvělý. Díky Vendy je to super počtení.
Stáňa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama