Přání

20. září 2014 v 19:59 | GABATE |  Přání
Přání

Sedí v parku na lavičce, nechává na sebe dopadat teplo, které vysílá ta veliká žlutá koule na obloze. Teď už je mu příjemně. Utekl, utekl z prostředí, kterému říkal dřív domov. Neunesl věčné hádky, nadávky a vyhrožování. Stejně už je nezajímá. Mají svoje problémy. Pořád řeší prachy, lepší auta, sedačku…Stejně nejsou spokojený.

Ať dělá, co dělá, vždycky si něco najdou, aby ho seřvali. Nepamatuje si, kdy se ho někdo zeptal, třeba jak se má, jestli ho něco netrápí. Je to pořád stejný.

Je to stejný, jako když začal chodit do školy. Co bylo k obědu? Máš napsaný úkoly? Ve škole všechno v pořádku?

Trvá to už třináct let. Furt je to baví? Určitě nebaví, je to prostě nuda. "Možná si ani nevšimnou, že nepřijdu domů. Možná jim ubyde jedna starost." Už se nemusí na nic ptát. Stejně nikdy nepočkali na odpověď. Prostě na něj vychrlili těch pár otazníků a dál řvali jeden na druhého.

Nechává na sebe dál dopadat paprsky babího léta, které ho hladí po tváři. Rozhlíží se po parku, ve kterém sedí a prohlíží si lidi kolem. Někteří posedávají jako on na lavičkách, někteří korzují, jiní pospíchají a míjí ho bez povšimnutí.

Všímá si maminky s kočárkem, odkud vykukuje hlavička batolete. Maminka vyndává dítě z kočárku, vytahuje bublifuk, začíná vyfukovat bubliny. Prcek se směje a honí duhové koule po trávníku.

Sám se snaží vybavit si alespoň jednu vzpomínku ze svého dětství. Alespoň záblesk něčeho podobného, kdy byl on tím, na koho byla upřena pozornost a úsměv mámy. Nevzpomněl si.

Bezděčně se usmívá a drží palce prckovi. Přeje mu co nejvíc chycených bublin.

Vidí mladou holku se sluchátky na uších a se psem na vodítku. Jakou hudbu asi poslouchá? Vypadá, že chodí ještě do školy. Co asi tak může studovat? Co kdyby se jí zeptal? Jak by asi reagovala? Co kdyby jí pochválil psa? Ještě to nikdy nezkusil. Nikdy nezkusil prostě jen tak někoho oslovit. Neumí to a asi se to už nikdy nenaučí. Bojí se odmítnutí, bojí se, že bude za blbce.

Sedí a dál si prohlíží lidi kolem něj. Snaží se alespoň podle výrazu tváře a oblečení tipnout profesi, koníčky a jejich náladu. Všichni ostatní mají rozhodně lepší náladu, než má on.

On vyvrhel. Ve škole dobrý, k obědu byl guláš a úkoly už dávno nedělá. Stejně mu je nikdy nikdo nekontroluje. To, že by měl letos maturovat, jeho drahým rodičům taky nejspíš uniklo. Stejně ho k maturitě nejspíš nepustí.

S odřenejma ušima prolezl do čtvrťáku. Třídní ho nesnáší, dost možná i proto, že ještě neviděla jeho ctěné rodiče. Nikdy neměli čas zajít do školy. Informovali se po telefonu, někdy. Co by tam taky dělali, když věděli, co bylo k obědu.

Z myšlenek ho vytrhne oznámení: "Zapomněl jsem koupit máslo." Otočí se a vidí vedle sebe starého dědu s holí, který usedl vedle něj a spouští monolog. "Ráno jsem byl nakoupit a zapomněl jsem koupit máslo. Kousek ho tam ještě mám, ale mám rád všechno do foroty. Každé ráno si namažu chleba máslem, uvařím si čaj…Až koupím to máslo, zajdu na dvě deci vedle do vinárny. Mají tam moc dobrý červený. Babička mi zemřela před třemi lety, tak už mě nehubuje."

Zírá s otevřenou pusou na starého dědu, který pomalu vstává, opírá se o hůl a odchází.

Hlavou mu projede myšlenka. "Bože, já to prošvih. Nenabídl jsem mu pomoc, nenabídl jsem mu nic. Jenom jsem zíral. Prošvihl jsem další, možná poslední šanci, jak změnit svůj život. Vždyť to byl kouzelný dědeček."

Vstal a zakřičel na něj alespoň jedno přání.

Vstává z lavičky a pomalým krokem jde zpátky domů. Musí přece zkontrolovat, jestli to přání dolétlo k uším dědy.
Utéct nafurt může i zítra.

GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 20. září 2014 v 20:35 | Reagovat

To je neskutený, zrovna tak , jako ty, zírám a kochám se....super, uz jsem se těšila a hlidala si, kdy naskočí..pačko Hana

2 Stáňa Šumná Stáňa Šumná | E-mail | 29. října 2014 v 15:41 | Reagovat

Vůbec to těm dnešním mlaďochům nezávidím :-(, jen doufám, že jsem byla tou matkou, kterou zajímalo víc než jaké byly ve škole obědy. Zatím děti chodí stále domů :-)i když mají to své.
Stáňa

3 Lenka Lenka | 22. prosince 2014 v 10:04 | Reagovat

To je silný příběh....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama