Potom

13. září 2014 v 16:21 | GABATE |  Potom
Potom


Začíná se chvět. Bolí ji celé tělo. Na malou chvilku si připustila, že je něco špatně. Dívá se do zrcadla na někoho, koho nezná. Vidí strhanou tvář, pohublé tělo a špínu. Jak je to dlouho, co se převlékla, umyla? Rozhlíží se po okolí a zjišťuje, že špína je všudypřítomná. Začíná se vylévat i špína z duše. Výčitky, sebeobviňování se…to se nedá vydržet. Musí, musí něco sehnat. Potřebuje to. Je to něco, co jí vrátí klid. Potom, potom to začne řešit. Ještě jednou, naposledy. Jenom si chvilku odpočine, třeba to potom opravdu zvládne.

Zahání vtíravé myšlenky na své děti, které… neví. Neví, kde vyrůstají, neví, jak vyrůstají. Myšlenky na svoji mámu, která… Nepamatuje si, kdy ji viděla naposledy. Vyhodila ji. Vlastní máma ji vyhodila. To, že se s ní nestýká, není její vina. Máma si to zavinila sama. Vždyť toho po ní zas tolik nechtěla. Pár peněz, které by jí vrátila. To, že prodala pár jejích elektronických špurků…no a co? Maj toho plnej barák.

Barák. Taky měla barák, kde vychovávala své dvě děti. Bylo to prima. Ráda vařila…

Nikde nic nenašla, prodala už všechno, co mělo nějakou cenu. No, co, uvaří si sama. Sice to ještě nikdy nedělala, ale posledně pomáhala Bobovi. Musí začít. Začít hlavně hned, než se složí.

Mozek se jí vaří., přemýšlí, co tam všechno patří. Hledá, nachází, odměřuje…vaří. Jenom, aby se nevrátili ostatní. Ostatní, znamená - parta lidí momentálně jejích nejbližších. Parta lidí s jedinou myšlenkou, která jim jakoby rozsvěcuje hlavy s myšlenkou na další a další dávku.

Chvilky trávené v euforii jsou stále kratší a kratší. Tělo i duše jsou požírány chemií, kterou do sebe dobrovolně pere. No a co? Není, proč se vracet do reálného světa, který nezvládala žít. Není proč se vracet do stereotypů okořeněných občasnou radostí. Radostí z čeho? Už si vlastně ani nepamatuje.

Občas se jí v pomatené mysli zjeví jakési deja vu. Spojí si jakýsi vjem, který jí připomene třeba vůni nedělního oběda, své rodiny, která sedí a čeká na plný talíř. Ona obsluhuje a je, vlastně byla šťastná. Všechny tyhle pomíjivé chvilky vyměnila za dávku.

Je to tady znovu, panický strach z příchodu party, která ji obere o její dávku. Panická úzkost ze strádání při absťáku. Ze rtů jí ukapávají slova modlitby, kterou ji naučila babička. V dobách minulých se modlila za jiné věci. Všímala si starostí a strastí ostatních. Teď se modlila za sebe. Za další vlastní dávku, za strach…

Už není, co prodat. Už došlo všechno. Vyždímala poslední lahvičku s kapkami proti kašli. Vaří svou poslední dávku. Bože, co si to namlouvá, kolikátá je to vlastně ta poslední?

Mozek opět na malý okamžik naskočil a s ním přišly zase myšlenky na její děti, které…Alespoň, že jsou někde mimo, alespoň, že nevidí…Sama platí vlastní daň. Daň z čeho? Daň za co? Dávka, dávka…

Bojí se dalšího, bojí se budoucnosti. Na rohu ulice včera zahlídla Evu. Byla to v dobách dávno minulých nejhezčí holka ze třídy. Včera ji skoro nepoznala. Jenom oči měly stejnou barvu, ale jiný výraz. Byly netečné, smířené.

Eva čekala na kupujícího. Už nebylo co prodávat. Prodávala sebe. Škemrala u silnice a nabízela to poslední, co jí zbylo. Vlastní tělo.

Zahnala vzpomínku a dál hlídala svou vřící dávku. Zároveň chtěla vymazat tu strašidelnou vzpomínku na pád své krásné spolužačky. Najednou tam uviděla sebe. Sebe na rohu ulice se semknutými rty a prosícími pažemi.

Při pohledu na bublající lektvar a vzpomínce na včerejší den, uviděla svou budoucnost. Své vlastní peklo. Peklo, kam se dobrovolně řítí a kam bude v nejbližší budoucnosti katapultována.

Zatmělo se jí před očima. Z kapsy vytáhla ušmudlaný cár papíru. Opálenou sirkou na něj načmárala slovo POTOM.

Z připravené škatulky vytrhla injekční stříkačku, kterou naplnila po okraj. Na své ruce našla poslední místo, kudy ještě jehla projela do žíly.

Poslední, koho zahlédla, byl anděl smrti. Byla pár vteřin šťastná, vyhnula se peklu.

Vyhnula se peklu?

GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanatopinkova hanatopinkova | E-mail | 15. září 2014 v 21:34 | Reagovat

moc, moc pekné, to je jak z vlastního života,super, diky Hana

2 Stáňa Šumná Stáňa Šumná | E-mail | 29. října 2014 v 15:49 | Reagovat

Dost děsivý, kde bereš inspiraci? Kéž by se člověk dokázal vždy ubránit závislostem, jakýmkoliv.
Stáňa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama