Zamyšlení

7. srpna 2014 v 18:18 | GABATE |  Zamyšlení
Zamyšlení


Kdo je vlastně vyrábí? Kde se vlastně vyrábí? Je tam někde nahoře, kam nikdo nedohlídne, kam nikdo ani nedoletí, továrna na duše? Sedí tam někdo, kdo řídí výrobu? Sedí tam někdo, kdo navrhuje prototypy? Je to spousta otázek na které mi zatím nikdo neuměl odpovědět.

Mám svoji teorii:

Už s prvním nádechem (možná je to ten moment, kdy je duše vpuštěna do obalu) je určen směr, kterým se bude nový človíček ubírat. V pohádkách jsou to sudičky, které vyřknou ortel a určí cestu. V našem reálném světě jsme sudičky odehnali. Všechny zajímá obal, který se snad podobá někomu z rodiny. Po příchodu na náš svět se počítají prstíčky, obdivují buclaté tvářičky. Duše není vidět.

Jak je to všechno vlastně možné? Fyziognomie obalů je stejná. Všichni mají dvě ruce, dvě nohy…Jenom duše jsou každá jiná. Každá je jedinečná a každá má své cíle, svůj osud. Ten se snažíme odtajnit. Všichni, teda skoro všichni jsou zvědaví, co je čeká, co je nemine. Snaží se prokousat budoucností.

Všechny duše čekají na svůj obal, který jim vybírá někdo, kdo má zrovna službu. Továrna tam někde nahoře podle své evidence posílá duše do celého světa. Reklamace jsou nepřípustné. "Tam" musí být přece neomylní. Musí to být fofr. Každý nově zrozený obal se pomalu seznamuje se svou duší, která si zvyká a pomaloučku se zabydluje. Ona jediná ví, kam spěje. Neprozradí.

Člověk roste a duše má větší prostor. Aniž si to uvědomujeme, celému našemu životu velí duše. V určitém okamžiku nastává boj. Boj obalu s duší. Duši se nelíbí obal, který se bouří proti své duši. I na to nebeská továrna myslela. Přistrčí duši, která stejně voní a souzní s tou druhou. Obaly září a jsou připraveny na přivítání nového společného obalu, do kterého bude vdechnuta nová duše. A dej Bože, ať má podobné cíle a ideály. (Nebo ať je alespoň podobný někomu z rodiny.)

Obal se během svého života opotřebí, jen duše zůstává stejná. Duše bojuje za své cíle, za svá přesvědčení, která si přinesla tam odněkud a někým jí byla vdechnuta. Přinesla si svůj kříž, který slíbila respektovat a prosazovat. Zůstává se svým přiděleným obalem do té doby, než se obal opotřebuje a pak… vrací se zpět. Zpět do továrny, kde je recyklována a připravena na cestu za dalším obalem.

Nebeská továrna si před samotnou recyklací duši prohlédne a zjistí, jak se osvědčila, jasně, že i tam nahoře inovují a vychází ze stávajících poznatků. Musí jít s dobou. Lidem tam dole tak umožňují to, čemu se říká technická revoluce. Jen to neuspěchat, hezky pomalu a opatrně, aby to obaly vydržely a lidstvo nevymřelo. Lidé se naučili své duše obelhávat, hledat únikové cesty, pomocí halucinogenních látek utíkat z reality. Nebeská továrna ještě nenašla protilátku. Imunita duší je narušena.

Nebeská laboratoř vyhlašuje poplach. Dochází ingredience. Chybí láska, empatie, porozumění.

Lidé bacha, peklo má nakročeno!
GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 10. srpna 2014 v 8:08 | Reagovat

Ty vado ... klobouk dolu, to jsou myslenky na papír napsané.. to muže vytvořit jen člověk s geniálním mozkem, nebo blázen.... takže je to jasné, veliká poklona, blázen nejsi  ...moooc pěkný  diky za krásné ráno Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama