Usmíření

9. srpna 2014 v 16:03 | GABATE |  Usmíření
Usmíření

Dnešní nálada spadla hluboko pod bod mrazu. V hlavě jí hučí. Přesto, že ukončila verbální komunikaci slovy "Dej mi pokoj." Zůstává ve vzduchu spousta zloby, nepochopení, ublížení…Místo slov jsou zde gesta a úšklebky, ruce, které hovoří, vlastně gestikulují opět něco, čemu nerozumí.

Snaží se pochopit, snaží se být empatická. Copak to jde? Kurzy asertivity doporučují pár metod. Zkouší metodu ohrané desky. NIC. Zadrhla se, asi je deska rozbitá.

Napadá ji další pomůcka…Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Toho se chytá, jako tonoucí svého stébla. To by mohlo být ono. Jejich komunikace je vedena po jiných tratích. Její vlak míří na Venuši, jeho k Marsu.

Doprčic, vždyť je to trať, která vede vedle sebe. Copak se nikde nezkříží? Copak nemají stejnou alespoň jednu zastávku? Mohli by spolu vystoupit na zastávce, třeba…"Porozumění", "Pochopení". Tuhle trať ještě nikdo nezmapoval.

Chodí kolem sebe a oba vyzařují cosi, co se rozhodně nepřitahuje. Bože, copak mu to nedojde? Stačí uklidnit ruce a pohladit nebo alespoň dotek…Blbost, vidí pouze jeho zarputilý obličej a postoj "Já jsem tady ten ublíženej."

ON: "Ty jsi nekoupila žádnej salám? To mi děláš schválně, viď."
ONA: "Vždyť jsi říkal, že už to nebudeš jíst…"

Rádoby smírčí dialog začal již před odjezdem na nákup.

ON: "Tak pojedeme nakoupit? Pojedeme, kam chceš, vyber si."
ONA: "Pojedeme do Kauflandu…" nestačí dokončit větu.
ON: "Víš, že to tam nesnáším, tam nejedu."
ONA: " Vždyť jsi ale říkal…"
ON: "Jedeme do Tesca."

Ona to vzdává, sedá za volant, jede do Tesca. Během cesty zatíná zuby, aby nepřerušila JEHO monolog, který se vine na vlně JÁ…"Já už takhle nemůžu dál žít, mám toho dost, ničíš mě…"

ONA najde nákupní vozík, vchází do nákupního střediska "Tak jdeme…"
ON: " Já s tebou nikam nejdu, nakup, co je potřeba a JÁ…"

Nová výměna názorů, nové připomenutí. "Ale včera jsi říkal něco jiného…" Rezignace.

Cesta zpět
ON: "Zastav mi někde, jedu do Prahy, tohle se nedá vydržet…vlastně nemůžu, musím domů, nevzal jsem si prášky."

Doma
ONA uklidí nákup a dá se do přípravy oběda. ON sedí u počítače, (asi si vzal prášky).

Oběd je na stole, uvařila rajskou. Krájí knedlík. Při pohledu na barvu omáčky jí v hlavě něco blikne - ZKRAT. Otáčí nůž proti NĚMU a bodá a bodá. ON najednou mlčí a jen se nevěřícně dívá na stejnou barvu, která vytéká z něj. (Původně měl chuť na rajskou.) Jeho tekutina je stejně vazká jako omáčka na plotně, jenom teplotu má nižší. Rajská se ještě vaří a její teplota se podobá teplotě krvi, která koluje v NÍ.

Našla společnou zastávku. Na těch prvních, kde vlak jenom přibrzdil, vystoupila sama. ON zastávky "Porozumění" a "Pochopení" minul bez povšimnutí. Na téhle, "Moje řešení" ho donutila vystoupit a…

Vzduch se vyčistil, přišla úleva, únava. Veškerá špína zůstala v podobě kaluže krve na podlaze.

Překročila ji a nandala si dva knedlíky s rajskou.

GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 10. srpna 2014 v 8:02 | Reagovat

Uplně jsem u nich doma, to je boži....fantastické...diky Hana

2 Milena Milena | 12. srpna 2014 v 13:57 | Reagovat

Protože tě znám, můžu podotknout, že jsi trochu blázen. Ovšem geniální. Nebo snad naopak. A hlavně nepotřebuješ psychouše, protože máš blog.cz. Asi si ho taky pořídím. Piš dál Krulda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama