Starost

1. srpna 2014 v 19:59 | GABATE |  Starost
Starost

Sedím na dvorku a poslouchám, zda neuslyším hasiče. Dcera je u moře, manžel v nemocnici, jsem tu sama. Sedím na dvorku z celkem prozaického důvodu. Vlastně ze dvou. Doma nekouřím a nezvoní zvonek. Kouřím a napínám uši, abych nepřeslechla rychlé kroky za vraty. Houkačku jsem vyloučila, přece tady nehoří. Nic, za vrátky je ticho.

V hlavě se mi honí dvě myšlenky. Jedna utlouká druhou a třetí - logická, nepřichází. První myšlenka je chlácholivě vtíravá a snaží se mi namluvit: "Má o tebe strach, má tě rád a bojí se, co kdyby…" Nastupuje druhá, která mává červeným hadrem a křičí: "Houby, potřeboval tě jenom zkontrolovat, jsi tu sama, on v nemocnici, co kdybys…"

Blbost, přece by nenechal hasičské komando s beranidlem vtrhnout do baráku. Už slyším ty řeči. "Kdo to zaplatí?"

Přemýšlím, jestli leží na tom správném oddělení. Vezla jsem ho do Motola, ale oddělení psychiatrie to fakt nebylo. Alespoň tam nenastupoval. Že by tam skončil? Pochybnosti.

Znovu kontroluji mobil a počet nepřijatých hovorů. Zírá na mne dvojciferné číslo, pouze od jednoho účastníka - manžela. Chytrý mobil ukáže i čas. První volání, vlastně nedovolání se, proběhlo v 6,30 hodin. To se v nemocnici nejspíš mění služba a pacientům měří teplotu. Normálně se manžel nechová jako ranní ptáče. Já mám dovolenou a to předpokládá, že si také přispím. (Nejsem nelida, vím, že je o manžela postaráno.)

Rychlý výpočet mi napoví frekvenci jeho volání. Výsledek - po pěti minutách vydržel volat tři hodiny.

Vařím si kafe a vytáčím jeho číslo. Na druhé straně okamžitá reakce: "Co je s tebou? Proč mi nezvedáš mobil? Měl jsem o tebe strach, volal jsem hasičům, ať se na tebe jdou podívat…Včera jsi říkala, že ti není dobře."

Lžička s kafem mi padá z ruky. Jediné, co mě ještě napadá, je zjistit, jaká krizová čísla ještě vytočil. Jedinou útěchou mi je, že zbláznil POUZE místní dobrovolný hasičský sbor, který se nejspíš ještě svolává. S příslibem, že zruší poplach, zavěšuji. Dodělám si kafe a cmrndám s ním na dvorek, aby náhodou…Tady si znovu rovnám myšlenky.

Manžel je hospitalizován třetí den. Odvezla jsem ho v pondělí na celkové vyšetření.

Už během cesty do nemocnice jsem slyšela. "Jedeš jako blázen, pískají pneumatiky, skončíme, v tom lepším případě v nemocnici oba…" V pořádku jsme dojeli na místo, manžel vystoupil a šel se "ubytovat".

Pří zpáteční cestě se mi opravdu zdálo, že slyším divný zvuk při zatáčení. Doma zjišťuji - prázdná přední pneumatika. Teď jsem se orosila já. Při představě, že při rychlosti 150km/hod po dálnici na prázdné gumě jsem mohla skončit v krimi zprávách, večer na Primě, se mi podlomily nohy.

Zvoní mobil, volá manžel. Hlavou mi blesklo. "Zlatíčko, má o mne starost, chce vědět, jak jsem dojela." Omyl, sprcha. "Prosím tě, mohla bys mi přivézt delší kabel k nabíječce? Mám ho někde v obýváku." Odzbrojena, odsekávám "nemohla" a zavěšuji. Bože, to je tam teprve dvě hodiny.

Co teď? Přemýšlím, kdo zvládne vyměnit pneumatiku a vytáhne mne z problému.

Leje jako z konve, auto se na mne mračí, jako bych za to mohla. Z poza záclony mu slibuji brzké uzdravení.

Zasáhne kamarád, který se ptá, jestli mám hever. "Jestli je to ten kus železa, který se mi válí v kufru, tak mám." Snažím se být vtipná.

Přestalo pršet, auto se usmívá, jeho nemocnou pneu vezu k doktorovi a s příslibem, že bude zítra opravena, odjíždím.

Zvedám telefon, opět volá manžel: "Já ten kabel opravdu potřebuju."

A to jsem ještě netušila, že může být hůř.

GABATE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 viki7981 viki7981 | Web | 1. srpna 2014 v 20:11 | Reagovat

Ahoj navštíviš moj blog?

2 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 3. srpna 2014 v 8:46 | Reagovat

[1Ahojky, brečím smíchy, to nemá chybu....divim se, ze tě manžilek nezmydli, má o Tebe starost, stará se Ti o Tvuj volný čas- aby ses nenudila a Ty se ještě vztekáš ...pa pa Diky Hana -

3 Te Te | 5. srpna 2014 v 14:14 | Reagovat

:D prča

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama