Ruce

30. srpna 2014 v 17:21 | GABATE |  Ruce
Ruce

V pokoji se pohnula záclona, se kterou si pohrával vánek, který sem vnikl otevřeným oknem. Tikot hodin nahlas ukrajuje další den. Další den, stejný, jako ten včerejší i předvčerejší. Sedí na židli, o kterou má opřenou hůl. Pozoruje své třesoucí se ruce, které jsou unavené a neustále se pohybují, aniž by jim dal povel. Ruce, které ho neposlouchají a které se on snaží uklidnit. Ruce, které dřív hladily, laskaly. Ruce, které mu pomohly postavit a vybudovat domov, pokoj, kde nyní tráví spoustu času. Pokoj, který ho uvěznil.

Na stole leží hrnek s čajem. Rád by se napil. Jeho ruce ho zradily. Pokouší se hrnek uchopit a donést k ústům. Obsah hrnku se rozkmital a zanechává za sebou mokrou cestičku. Rozhlíží se kolem sebe, jakoby čekal na pokárání, je tu sám.

Je tu sám. Znovu a znovu prohlíží své ruce, které si dříve ani neuvědomoval, které mu patřily nějak samozřejmě, které ho poslouchaly. Je tu sám na své ruce, které jakoby žily svůj vlastní život. Jak je uklidnit? Jak je přemluvit k poslušnosti? Stal se z nich někdy až nepřátelský nástroj, který dřív pomáhal.

Stále si je prohlíží. Jsou teplé, mozolnaté. Prsty se chvějí. Cítí, že v nich proudí krev. Jsou živé. Patří ještě k němu?

Snaží se uchopit utěrku a setřít mokrou cestičku. Je neohrabaný, zlobí se sám na sebe. Pokud jeho děti ve svém mládí provedly to, co on teď, jeho ruce je plácly. Pozoruje své třesoucí se ruce a pomalu se přesouvá do svého vnitřního světa. Světa vzpomínek.

Vzpomínky jsou tady. Jeho ruce byly vždy na blízku. Fungovaly jako, spojenci. Dovedly gestikulovat, pevně držet, stisknout, sevřít…

Zahleděl se na knihovnu plnou příběhů, které tak miloval. Jeho ruce zvládly opatrně pohladit hřbet knihy, knihu opatrně vyjmout z regálu a obracet list po listu. Dnes se bojí, aby listy nepotrhal. Snaží se alespoň podle hřbetu knihy identifikovat autora a vzpomenout si na hlavní hrdiny, které měl tak rád.

Je to tu zase. Zapomíná na ruce a přichází další strach. Bojí se ztracených vzpomínek.

Jeho tělo se podobá staré knize, vázané do kůže. Vrásky a ochablé svaly jsou důkazem stáří. Obsah knihy, kterou nikdo nevyndal již dlouho z regálu je zapomenutý. Písmo je vybledlé a špatně čitelné. Je to stejné, jeho vzpomínky blednou a pomalu se vytrácí.

Snaží se uchopit hůl a vratkým krokem se dobelhá ke knihovně. Alespoň vdechne vůni knih. Zašátrá kolem sebe. Bez silných skel už ani nepřečte tituly knih. Jeho nepokojné ruce mu stejně nedovolí držet knihu tak, aby alespoň kousek textu, který mu zvětší skla, mohl přečíst.

Znovu dosedá na židli, z ruky mu padá hůl. Neví, jak dlouho se brouzdá svým vnitřním světem. Světem, ve kterém je všechno jiné. Tady má stále pevné paže a ruce, které se tolik nadřely, mu stále pomáhají.

Hodiny nepřestávají tikat ve stejném rytmu. S povzdechem se vrací do reálného světa.
Znovu si prohlíží své ruce.

Potřeboval by ostříhat nehty…

GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Jarolímková Michaela Jarolímková | 1. září 2014 v 18:38 | Reagovat

Krásně napsané to,co smutného může život přinést...

2 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 3. září 2014 v 20:34 | Reagovat

Krásná realita života,super....smutné. děsící, ale nádherné Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama