Beznaděj

13. srpna 2014 v 19:50 | GABATE |  Beznaděj
Beznaděj

Další den ve tmě. Všechny svíčky, které měl, již vyhořely. Tu poslední si šetří a prodlužuje dobu, kdy vezme sirku, zapálí knot a nechá rozkmitat žlutý plamínek. Tma přikryje i stíny. Stíny reálného světa. Na povrch vyplouvají stíny duše, které zaplní prostor kolem.

Dneska nemá sílu vstát a uniknout jim, prchnout někam, kde je zaplaší, kde je světlo. Dneska se nechá bičovat jejich neúprosnými a dotěrnými chapadly. Už nechce nic vysvětlovat, už nechce nést zodpovědnost za vyteklou lednici, za zapáchající mrazák, už se nechce obhajovat, už nechce. Pomalu škrtá sirkou, nechá ji chvilku rozhořet, hlavou mu blikne, že její život je sice krátký, ale zářivý. Knot svíčky přebírá štafetu. Světlo je sice slabé, ale teplé, přirozené.

V hlavě mu jede film, který mu režíroval život. Úspěchy na partnerském i pracovním poli mu škodolibý střihač z filmu odstranil. Zůstaly pouze prohry, kterými se musí prokousat sám. Sám je na všechno.

Sám chodí kolem stohu neotevřených obálek, které přináší informace tam z venku. Ze světa, kterému přestal rozumět, ze světa, který ho děsí, který mu ubližuje. Byly doby, kdy se s ním přátelil, kdy ho nabíral plnými hrstmi. Teď zbyl pouze pocit nicoty. Co když má každý přidělený hrnek radosti a slasti, který on už vypil nebo prostě vycmrndal.

Vzkazy z venku v podobě obálek se na něj šklebí, vysmívají se. Dobře vědí, že není úniku, dobře vědí, že nastane čas, kdy je vezme do ruky a ony ze sebe vydají praskavý zvuk trhaného papíru a vypustí informaci, které se on děsí.

Vždyť už tady byli. Byli tady ti z venku. Jakoby mu již dávali najevo, že s ním nepočítají. Ustřihli to, prostě jedním malým cvaknutím umřel jeho domov. Jeho jediné známé místo, kde je obklopen důvěrně známými předměty. Jediné místo, kde se cítil v bezpečí, kde se mohl schoulit a vyplakat se. Vyplakat se z nicoty a usnout na slaném, vlhkém polštáři. Neviděn a nelitován.

Teď ho odsoudil i vlastní domov. Zahalil se do tmy a předměty, které tak důvěrně znal a miloval, jsou studené, nepřátelské.

Informace, která vypadla z obálky, je jasná, strohá. Obsahuje pětimístné číslo s dodatkem KČ,- zaplatit. Přišla beznaděj.

Bere do ruky zažloutlou krabici, na kterou mu pouští kousek světla plamínek z poslední svíčky, která jediná soucítí. Z doby dávné a veselejší mu zbylo pouze pár vybledlých, dnes již nic neříkajících fotografií, které si občas prohlíží. Rád by pochopil úsměvy lidí z fotek. Rád by znovu zažil právě tu situaci, při které je zachytil kousek celuloidu.

"Bože můj, alespoň domov potřebuji. Jedno jediné místo, kde se schovám před světem. Musím ho zachránit." Prachy, prachy, tvrdá jasná slova, která lomcují s tímhle neúprosným světem. Světem, před kterým se neschová.

Musí vstát a poprat se. Bože, ale s kým?

Nic ho nenapadá, najednou v ruce drží tužku, která se rozběhla po roztržené obálce a…

Propadlé tváře,
do svýho kalendáře píšu další ztracený den.
Kde jsem ho ztratil a proč vlastně,
další ztracený sen.
Zahleněn do sebe umírám spánkem, který konejší.
Kdo jsem a vlastně, kde je den včerejší?
Ztracen a nenalezen, jak letošní březen a další měsíce,
kde jsem byl a kam jsem šel?
Nevím a lituji nejvíce.
Čeho?
V š e h o.

GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 13. srpna 2014 v 21:45 | Reagovat

nádherné, smutek ale musí pryč, vyřid mu to, není čas smutnit....Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama