Ornitolog?

24. července 2014 v 11:47 | GABATE |  Ornitolog?
Ornitolog?


Sedím a pozoruji dvě načepýřené kuličky, které sedí v kleci. Jedna je oranžová, druhá bílá. Jak to vlastně začalo a kde se tady vzaly?

V době, kdy vyrůstaly moje tři dcery se mnou ve společné domácnosti, proběhlo spoustu domácích mazlíčků. Od morčat přes laboratorní krysy, želvu, pískomily, kočky, psy…jediné, co jsme nechovali, byli ptáci. Nevím, jak se to stane, ale nejstarší dcera má od malička fobii z ptáků. Od útlého věku prchá před každým vrabcem, na vesnici běhala a zjišťovala, jestli jsou babičky slepice a husy pod zámkem. Prostě nebyla šance pořídit si pernatého kamaráda.

Dnes, když už mají dvě starší dcery svou rodinu a pořizují svým dětem domácí mazlíčky, si mohu troufnout pomyslet na nějakého opeřence.

Po dvorku se sice prochází pes, ale do jeho výsostného území nějaká ta andulka nezasáhne.

Jak ten nápad vlastně vznikl? Můj vnuk Matěj si přál, a to moc, nějakého ptáčka. Dcera při vzpomínce na svá přání z mládí, (na která jsem jí vždy skočila) ohledně živých kamarádů, neodolala a pořídila velkou klec s andulkou, já jsem nelenila a andulce pořídila kamaráda.(Přece jenom je klec veliká). Idylka, na terase klec, v ní dvě štěbetající koule a šťastný Matěj, který hledá v encyklopedii jejich původ…No není to ještě ke všemu výchovné? Tak, proč si nepořídit něco i domů?

Dvě starší dcery mají sice svou vlastní domácnost, ale ta nejmladší, bydlí stále se mnou. Protože propaguji demokracii, nezbylo mi nic jiného, než přednést svůj nápad a čekat reakci manžela a dcery. Moc jsem nepochodila. "Mami, ty ses zbláznila." Vyřkla dcera. "Máš blbý nápady." Reakce manžela. No, dobře, nápad mi moc nevyšel. Snažila jsem se zapudit myšlenku na dalšího pernatého člena rodiny. LEČ.

Nevím dodnes, jestli moje přání bylo tak silné, ale stal se zázrak. Prostě jedno odpoledne, při siestě na dvorku najednou slyším manžela. "Co tady děláš?" Zvednu oči a pod terasou poletuje oranžová koulička, která evidentně nepatří do volné přírody a je dost zmatená. Nelenila jsem, popadla ručník a najednou držím v ruce něco živého. Cítím tlukot srdíčka, které bije jako o život. Co s ním? Kam s ním? Vypadá to na kanárka. Pustila jsem ho v ložnici, kde se uklidnil, a já začala přemýšlet.

Kde pořídit klec? Kde ho zatím ubytovat? Přijíždí dcera s Matějem. Převyprávím historku s odchytem, ukážu oranžovou kouličku v ložnici, která již zanechává všude možně stopy svého pobytu v podobě malých puntíků od exkrementů.
Žádám dceru o dočasný azyl, pro již svého nového kamaráda v jejich kleci, s příslibem, že si rozhodně, co nejdříve pořídím klec vlastní. Znovu chytám oranžovou kouličku, strkám do krabice od bot a mávám při odjezdu.

Mám klec, můžu dojet pro oranžovou kouli, která dostala jméno Banánek. Jsem na místě, pozoruji již tři ptáčky v kleci, kteří se evidentně skamarádili. Nastává úkol - vylovit Banánka a přemístit ho do jeho nového bydliště. Ani já, ani můj zeť si netroufáme, čekáme na dceru, která uspává děti.

Přichází, neohroženě otevírá klec, kde se snaží odchytit Banánka…frrr a jedna Matějova andulka využila situace, celá vyplašená uletěla. Průšvih je na světě. Matěj se ráno vzbudí…Beru telefon a volám kamarádce, která chová andulky a od které jsem již jednu Matějovi přivezla. Je sice po osmé hodině večer, ale…"Jasně, přijeď."

S dcerou nasedáme do auta vyzbrojeny přepravní krabicí od bot a celou cestu se modlím, aby nová andulka měla stejné zabarvení a Matěj nic nepoznal.

Andulka je krásná, bohužel s barvou to neklaplo. No, a když už tady jsem, beru si také jednu, ať má Banánek kamaráda.
Cestou zpět přemýšlíme, jak co nejšetrněji sdělit Matějovi, že počet ptáčků v jejich kleci sice odpovídá, leč barva je u jednoho jiná. Moje nápady typu "Přes noc se vykoupal a změnil barvu" dcera okamžitě zavrhla slovy, " Mami, on není úplně blbej." Má pravdu. Vysvětlování nechám na ní, odjíždím s již plnou vlastní klecí, kde štěbetá Banánek s bílou kamarádkou.

Ráno zjišťuji reakci Matěje. Dcera přiznala barvu a poctivě převyprávěla průběh celé akce - odchyt Banánka. Matěj vysvětlení přijal a pochválil barvu nové andulky. Spadl mi kámen ze srdce.

Sedím na terase, pozoruji dvě načepýřené kouličky a listuji v encyklopedii.
GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 26. července 2014 v 7:45 | Reagovat

ahojky, to je dojemné a krásne, také jsem je mela, užijes si...jo poustěj je, největší radost maj, když s tebou budou obedvat z jednoho taliře  ,diky ,  Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama