Vražda

1. června 2014 v 19:29 | GABATE
Vražda
Asi jsem ji fakt zabila. Komu se svěřím? Kdo se bude radovat se mnou? Sedím, přemýšlím a ujišťuju se, že je opravdu po smrti. Hlavně, aby nepřišla jiná. Je jich spousta. Tváří se nevinně, člověk si na ni rychle zvykne, prostě se na něj přilepí, přilne a vražda je jediný způsob, jak se jí zbavit. Aspoň, že nemám ruce od krve. Dá se to vyřešit bez prolití krve.

Připravovala jsem se dlouho. Hledala jsem, kde se dalo, nějaký způsob, jak a kudy do toho. Radu, jak zabít a nemít výčitky a černé svědomí jsem nenašla. Našla jsem alespoň pár lidí, kteří měli stejný nápad a prostě si ještě netroufli. Scházeli jsme se a předávali si nápady, jak na to. Dodávali jsme si vzájemně sílu a podporovali se. Všichni jsme se shodli na tom, že je potřeba zabít.

Zabít, překročit a jít dál, osvobodit se. Vraždu vykřičet do světa a zároveň čekat ortel. Změnit image, vyměnit šatník a stát se někým jiným. Někým novým, nepoznávaným, osvobozeným. Snažit se o čistý trestní rejstřík. Nepustit si další k tělu. Vyčistit svědomí, nepřipustit výčitky.

To jsou všechno úžasné plány, bohužel k jejich realizaci mám stále málo síly. Stále na mne dotírá, nenechá mne na pokoji. Svazuje mě. Pořád ještě nejsem připravená. Schází mi ten správný impulz.

Bible káže - nezabiješ. Po vraždě se půjdu vyzpovídat. Věřím, že mi bude odpuštěno.

Dneska vím, že je ten správný čas. Dneska to konečně dokážu. Od rána vím, že nemám jinou možnost. Buď, anebo. Musím se vzchopit, musím si znovu poskládat všechny důvody pro vraždu.

Musím zvážit, zda mi to stojí za všechno trápení a černé myšlenky. Podívat se do zrcadla, prohlédnout si svoje tělo a ubezpečit se, že dělám správnou věc.

Dneska to zvládnu, dneska jsem připravená. Už mě začíná přerůstat, jestli to nezvládnu, zabije mne ona.

Padlo definitivní rozhodnutí, není úniku. Zvládla jsem to. Zabila jsem. Překročila jsem ji, ještě se celá jakoby kroutila, chrochtala a vztahovala po mně svoje chapadla.

Zabila jsem myšlenku. Myšlenku na čokoládu, sušenku a doufám, že na všechno sladké, na všechny cukry. Našla jsem smyslové ústrojí, kde bydlí chuťové buňky a vymazala sladkou chuť.

Hned po vraždě si připadám jakoby lehčí. Prohlížím si svůj šatník a připravuji místo pro nové, menší velikosti všech případných nových svršků. Z pod postele vytahuji svého dřívějšího nepřítele - váhu. Je celá zaprášená. Slibuji, že se o ni postarám, utírám ji a čekám, že mi slíbí kamarádství. Nechci ji moc zatěžovat.

Začínám si zvykat na nové myšlenky, které se okamžitě rodí po těch původních. Jsou to myšlenky na zdravý životní styl.

Bacha, nesmím to zas přehánět.
GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 13. června 2014 v 5:54 | Reagovat

Ahojky, to je teda silny kafe,neskutečně dobré ...super, moc fajn Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama