Svatba

7. června 2014 v 22:58 | GABATE |  Svatba

Svatba
Vdala jsem svou dceru. Přípravy na svatbu byly velmi hektické. Svatbě předcházela rozlučka se svobodou, na kterou jsem byla pozvána i já. Byla jsem zde jediná z jiné generace a tím pádem i z jiné doby. Jasně, že si toho vážím a jsem na to pyšná. Je prima být pozvána mezi omladinu.

Na rozlučku patří prý i striptér. "Mami, prosím tě, nevíš o nějakém? Nám ten původní vybouch." Zněl dotaz mé nejmladší dcery, která jde té vdávající se za svědka a tím pádem si vzala za své uspořádat nevěstě tzv. rozlučku se svobodou. "Normálně mám plné kapsy vizitek striptérů, ale teď zrovna…" byla má odpověď.

Ale…úplně náhodou se vdávala dcera mé přítelkyně, která už rozlučku měla a světe div se, se striptérem. Dodala jsem číslo a očekávala jsem decentní taneček urostlého chlapa s odhazováním pánských svršků, které skončí u oblečených minislipeček. Jsem stará a naivní.

Při rozlučce se v brzkých ranních hodinách vřítil do sálu, kde rozlučka probíhala, hasič, který měl ruce všude a nejvíc na mé dceři, která se má vdávat. Mimochodem i hasiče si představuji jinak. Třeba to bylo jeho nesplněné přání a realizuje se takhle. To ho neomlouvá.

Všechen alkohol přestal okamžitě fungovat. Najednou jsem byla úplně střízlivá a konsternovaně se dívala na šíleného, původně hasiče, který si vydělával způsobem, který mi přišel až úchylný.

Nutno dodat, že loučící se dcera zachovala dekorum, pojala celý cirkus s nadhledem - nezkazit ostatním legraci a celkem odevzdaně strpěla celé představení, které trvalo asi půl hodiny.

Hasič zinkasoval provizi, oblékl se do civilu a nejspíš jel "obšťastnit" někoho dalšího, kterého jsem předem litovala.
Rozlučka byla za námi a nastává ten, již seriózní okamžik, kterým je svatba. Svatba předpokládá přípravy. Důležitý je obřad, který se prostě zařídí a objedná na úřadě. Datum je jasné a teď začíná ten správný kolotoč. Je potřeba zařídit hostinu, dort, svatební oděv a květiny, pozvánky na celou slávu.

Ze všech příprav jsem byla vyškrtnuta. Jediný úkol, který jsem dostala, bylo vyrobit "něco" ke svatební sukni. Šicí stroj mi sice není cizí, ale přeci jenom…

Požádala jsem kamarádku, která je velmi zručná, jestli by mi nemohla sejmout z beder tento úkol. Sice s obavou, ale pomohla. Už na první zkoušce se mě nenápadně ptala, jestli se moje dcera na svatbu těší. Její otázka byla celkem logická, protože na každou větu typu: "chtěla bys to raději na ramínka nebo jenom přepadlý rukáv?" Odpovídala budoucí nevěsta " Já nevím, mě je to asi jedno." I přes tento přístup dopadl svatební šat přepychově.
Při výběru obuvi jsem byla také nablízku. Od sportovních kecek jsem svou dceru hnala ke krajkovým balerínám, které zvítězily.

Blížil se TEN velký den, svatební den. Snoubenci původně plánovali malou svatbu, bohužel už ti nejbližší - rodiče, se nějak rozrostli. Rozvedení genetičtí rodiče mají nové partnery a tím pádem je jejich počet násoben. Z původních dvou rodičů ženicha a dvou rodičů nevěsty se stávají čtyři a čtyři zainteresované osoby.

Již na úřadě se musí přidat židle. Z tohoto počtu dnes již prarodičů (dcera je moderní a potomky si pořídila již před svatbou) tyjou pouze vnoučata, která si kupodivu nepletou ke komu, a ke kterému dědečkovi přiřadit tu správnou babičku.
Ono sestavit zasedací pořádek na hostinu dá taky pěkně zabrat. Ta nemluví s tím, a tenhle se zase nemusí s tou. Tohoto úkolu se z grácií ujal můj dnes již zeť.

S plnými bříšky a trochou alkoholu v krvi je to zas úplně jinak. Hostina skončila, začala zahradní party.

Nevěsta září ve své bílé robě, ženich se věnuje svatebčanům, sluníčko svítí. Je nádherný den. Na trávníku se batolí ti nejmenší, na travnatém parketu se svíjí všichni tancechtiví. Nikomu nevadí, že zrovna tančí sám.

Nevěsta, nyní již mladá paní, manželka respektuje přání, nyní již svého manžela a nenechá se unést.
Svatební veselí končí po půlnoci. Rozjařená společnost odjíždí, ulehá do stanů.

Nevěsta sundá závoj a nastává všední den, do kterého vstupuje s novým příjmením a s kroužkem na prsteníčku.
Je mi teplo u srdce, protože vím, že nová rodina funguje už dávno a ode dneška i úředně.
Prostě jsem i já potvrzena úředně - TCHYNĚ.
GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 13. června 2014 v 5:51 | Reagovat

to je neskutečně dobré, fantastické musím to vytisknout a vzit sebou mezi kámošky, které dosud neví, co je to blog a asi nikdy už to nepochopí, smát se umí senzačně,díky Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama