Když mi bylo pět

17. května 2014 v 19:56 | Gabate |  Když mi bylo pět
Když mi bylo pět…
Byl svět nějak větší, jinak voněl. Bylo prima ho poznávat. Byl také plný nástrah. Za každým rohem na mne čekala nějaká výzva a tajemství. "Pojď si líznout," zval rampouch. "Víš, jak jsem hluboká?" Křičela louže. No, kdo by odolal? V pěti letech už jsem věděla, že na tyto otázky dostanu odpověď pouze za zády mámy.

To, že mi potom, při vylévání holínek, bude máma dávat rady a mluvit o tom, co by se mohlo všechno stát, se dalo vydržet. Když jsem přišla po pokusu s rampouchem s bolestí v krku, uvařila mi máma čaj a zjišťovala, jak mi rampouch chutnal. Teď už vím, že louže byla hluboká, rampouch je jenom studený a máma mě má stejně ráda.

Nemám ráda, když přede mne strčí jídlo, které mi nechutná a už zase poslouchám, "Nenimrej se v tom" a "koukej to dojíst." Proč bych si nemohla vzít místo krupicové kaše čokoládu? Vždyť je taky sladká.

Nemám ráda zeleninu a stejně mi jí cpou. Dělám, že mi chutná a nacpu si plnou pusu, potom se mi chce hrozně čurat, tak utíkám a vyplivnu ten zeleninový chuchvalec do záchodu. Brr, co je na tom zdravého? Něco cinklo do záchodové mísy. "Bože, já nemám zub." Běžím za mámou, ta mě konejší a vypráví o zoubkové víle. Už budu prý velká holka. Zuby mi narostou nové. Za ten ztracený mi víla něco přinese.

Dneska se těším do postele. Máma našla v záchodové míse ztracený zub. To, že jsem vyplivla i zeleninu moc nekomentovala. Zub mám pod polštářem.

Dneska neškemrám, aby mě nechali koukat na televizi i po večerníčku. Stejně mi to nedovolí. Vím to, ale stejně to vždycky zkusím. Co, kdyby… To, že to není pro děti, mi říkají pořád. Na pohádky, které jsou pro děti, se dívají taky. Tak vlastně stejně nevím, co není pro děti. Mám v tom zmatek a ráda bych to věděla. Prý mám počkat, až budu velká. Jasně, velká jsem jenom, když si mám uklidit v pokojíčku.

Ze školky po obědě mě berou taky jenom někdy. Když už jsem tak velká, tak proč tam musím spát s mrňatama? Po prázdninách půjdu do školy. Mám novou aktovku a penál. Moc se tam už těším, tam se totiž nespí po obědě.

Když mi bylo pět, měla jsem copánky a na jejich konci berušky. Vlasy jsem si prodloužila pomocí punčocháčů na hlavě. Tajně jsem si namalovala pusu, máminou rtěnkou. To, když jsem byla "jako" princezna. Slušely mi i máminy šaty a boty na kramfleku. Vnady nahradily dvoje stočené ponožky umístěné na to správné místo. To, že jsou boty větší, přece vůbec nevadilo. Chůze byla ladnější. Domov se změnil na království, kterému vládla krásná princezna.

Když mi bylo pět, pomalu jsem se pouštěla máminy sukně a svět jsem začínala vnímat po svém. K mámě jsem se chodila schovat s rozbitým kolenem a svěřit se, se školkovými problémy. Kamarádka se na mě zlobí, Honza má rád jinou…
Dětská fantazie nemá hranic. Proč, kdy a kam se ztrácí? Není to škoda?

Když mi bylo pět, byla jsem vším, princeznou i pilotem. Ještě dnes, když zavřu oči, cítím máminu vůni a babiččin klín.
Když je dětem pět, měly by být zahrnuty láskou, pozorností a chápavým okolím. Dneska vím, že je to fuška pro obě strany. Jedna strana se snaží a druhá to musí vydržet. Kde je správná a pravá hranice? Tu ještě nikdo nevymyslel. Vlastně byl vymyšlen termín pro pětileté - prepuberta. Příprava na pubertu? Asi ano.

Držím palce všem pětiletým, přeji jim chápavé okolí a srozumitelné odpovědi, na jejich PROČ?
Když mi bylo pět…to už je dávno.
GABATE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Te Te | 17. května 2014 v 20:03 | Reagovat

Moc pěkný :)

2 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 18. května 2014 v 7:52 | Reagovat

[1]: krásné nedělni ráno, moc pěkné pohlazení po duši.... už se    těším i na tu hordu děti, co mám nahoře i na tu přerostlou co za chvilku vstane. dik Hana

3 Ba Ba | 25. května 2014 v 9:50 | Reagovat

Díky, krásný:-) dnes mi to snad s tím puberťákem půjde lépe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama