Pokus

15. dubna 2014 v 18:10 | GABATE |  Pokus
Pokus
Jsem doma. Konečně mám kolem sebe opět své blízké. Všem rozumím, no nejsem já šťastlivec? Vrátila jsem se z Estonska a je mi blaze. Těším se na vlastní postel, televizní programy v češtině a těším se vlastně i do práce.
Vybaluji kufr, z kterého vypadne rolička toaletního papíru, který jsem prostě ukradla v hotelovém pokoji. No, slovo krádež je dost tvrdý pojmenování. Já jsem se prostě rozhodla, že udělám pokus. V hotelovém pokoji, kde jsem byla ubytovaná já a můj manžel, nám vydržela rolička papíru ku podivu celý týden a ještě něco zbylo. V pohotovosti tam byla ta druhá (kterou mám teď doma) nevyužitá. Takže byla stejně pro nás, to mě trochu omlouvá nebo se jenom já sama před sebou snažím omluvit. Už je to stejně jedno, prostě ji mám.
Moje zkušenost s touto hygienickou pomůckou zakoupenou u nás v Tescu je úplně jiná. Toaleťák v naší domácnosti mizí závratnou rychlostí a myslím, že jeho využití je počtem sekvencí i počtem zúčastněných stejně úměrné, jako při pobytu v Estonsku. Prostě jsem se rozhodla, že udělám pokus. Tím znovu ospravedlňuji svoji krádež. Já jsem vlastně nekradla, pouze jsem si přivezla demonstrační materiál. Tímto nechci říct, že bych poměřovala délku vrstveného toaleťáku a porovnání dělala v metrech. Prostě porovnám časový úsek vydržitelnosti role toaletního papíru zakoupeného u nás v Čechách s dovezeným demonstračním materiálem.
Když tak spekuluji nad takovou samozřejmostí, jako je toaletní papír, vzpomínám na doby, kdy to rozhodně taková samozřejmost (zajít do krámu a koupit) nebyla. Pamatuji dobu, kdy se stály fronty nejen na banány, ale právě i na toaleťák. (Pokud jste ho nesehnali, daly se použít noviny Rudé právo, se kterými jste chvilku šustili, aby změkly alespoň tak, že jste si nepořezali pozadí.)
Tenkrát nebyl toaletní papír zdaleka tak měkký, voňavý jak ho známe dnes. Byly to kousky papíru, nastříhané a srovnané do komínku. Jedna jeho strana byla klouzavá, nejspíš povoskovaná, druhá strana byla nasákavá. Běda, když jste použili k očistě stranu klouzavou. To jste měli hnědý i záda. Na veřejných WC podávaly hajzl báby za poplatek tři kousky tohoto papíru.
No prosím a já si dovolila komfort toho, že nemusím řešit správnou stranu ani počet a délku utrženého, ale porovnávám pouze časový úsek vydržitelnosti toaletního papíru. Prostě, kdo z koho. Fandím sice tomu zakoupenému u nás v Tescu, ale tak trochu už vím, že zvítězí ten hotelový. Přece jenom už při osahání je hotelový pevnější a přitom jemný a rolička je tak nějak celá pevnější. No, dám tomu čas. Pokus je pokus. Hned ráno, umístím roličku na své místo, zapíšu si do kalendáře odstartování mého pokusu.
Rolička je na místě. V poklusu se oblékám, srkám čaj, dívám se na hodinky, hledám klíče…no prostě opět je tu všední ráno, před nástupem do zaměstnání.
V Estonsku bylo ráno milejší. Za prvé, nezvonil budík. Za druhé, ráno bylo tehdy, kdy se mi chtělo. Za třetí, přišla jsem do restaurace, kde jsem SNÍDALA. Na úžasně připravených stolech bylo prostě VŠECHNO. A to všechno jsem mohla ochutnat. Nelze všechno vypsat, protože bych určitě na nějaký pokrm zapomněla a tím pádem ho urazila, to bych opravdu nerada.
Vlastně jsem ráda, že jsem v tomhle prostředí byla pouze týden. Mohla bych si zvyknout. Na to, abych doma připravovala tímto způsobem snídani, nemám finance ani čas. Vlastně by to předpokládalo nejít si lehnout a celou noc makat na snídani.
Nejsem blázen, srkám čaj, v poklusu se dooblékám a mažu do práce. Jo, ještě zapsat start mého pokusu.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama