Malá dáma

23. dubna 2014 v 20:45 | GABATE |  Malá dáma
Malá dáma
Na chodbě v práci se potkávám s milým malým človíčkem, na kterého pokřikuji "ahoj dederone". Neurazí se, jenom se otočí a houkne na mne "kecáš, už to dávno nenosím". Zasměje se a jde si po svých.
Jde o malou, na první pohled nenápadnou dámu, která uklízí celý objekt. Přezdívku "Dederon" jsem si troufla jí přišít podle haleny, která pocházela z doby, kdy byl dederon (látka ryze umělá) módním hitem. Pamatuji si tenhle materiál dodnes velmi živě. Při vzpomínce na něj si drbu celé tělo. Byla to móda, zkusila jsem ho taky. Myslím, že pouze jednou v mládí a to z donucení. Moje máma chtěla, abych i já šla s dobou a byla in, bohužel to nevyšlo.
Opravdu už ho nenosí. Pracovní halenu z dederonu vyměnila za bavlnu a já novou přezdívku nevymyslela. Každopádně jí to sluší a řekla bych, že i omládla. To je co, co dokáže materiál.
Tahle malá dáma je pořád usměvavé sluníčko. Uklízí, vytírá, pomáhá zadělat knedlíky a umýt nádobí. Ještě nikdy jsem ji neviděla hubovat a křičet.
Kdyby mně někdo hamtal po právě vytřené podlaze, určitě bych na něj nevolala "dej pozor, ať neuklouzneš, je to ještě mokrý, ještě to nestačilo uschnout." Můj projev by vypadal asi takhle " bože můj, teď jsem to vytřela, tak se mi tu necourej, to nemůžeš chvilku počkat?" Myslím, že tenhle postoj uklízečky jsem viděla v nějakém českém filmu z doby tuhého socialismu. V té době byl nedostatek pracovních sil na tomto postu, tím pádem byl jejich postoj a projev nejspíš tolerován.
Naše uklízecí dáma má sice již nějakou dobu nárok na zasloužený odpočinek v podobě důchodu. Ale, přece jenom, má vnoučata a ráda jim občas něco podstrčí, prostě je to zlatá babička. Proto každé ráno přibíhá do práce s baťůžkem na zádech a začne svoji cleaner show. Uklidí, vycídí, pomůže v kuchyni. "Prosím tě, proč žehlíš ty ručníky?" ptám se. "Vždyť to snad můžeš jenom srovnat." "Ať to mají měkčí, vždyť je to hned lepší." Usmívá se a jezdí žehličkou po kupě ručníků. Starý mandl dosloužil, tak co, na žehličku je malá dáma taky zvyklá.
Po pracovní době hodí batůžek na záda a pospíchá domů. Nedávno vyměnila svůj domov. Z dámy z paneláku se stala baráčnice. Bydlí s rodinou svého syna v rodinném domě. Zpočátku sice brblala, nemohla si zvyknout (pro mne nepochopitelně) na klidné prostředí, ve kterém dům stojí. V paneláku věděla o všem, kdy se kdo sprchuje, kdy splachuje toaletu, chrchlá nebo co vaří sousedi. V jeho okolí bylo taky rušno. Zvykla si na klid. Je obklopená láskou, kterou si moc zaslouží.
Pravda je, že si občas povzdechne a chytí se za kříž, ale vždycky se jí povede plíživou bolest zahnat. "Holka já už se za život natahala tolik kýblů, tak to ještě nějaký ten pátek vydržím." Budu se snažit nehamtat ji po právě vytřeném, hlavně, aby těch pátků bylo ještě mnoho.
Tahle dáma patří do kategorie lidiček, kteří jsou sice nenápadní, ale zdaleka nejsou neviditelní. Svým nábojem, úsměvem, ochotou kolem sebe šíří teplo po duši.
Tito lidé jsou vzácní. Neupozorňují na sebe. Prostě jsou. Kdo se dívá moc nahoru, snadno je přehlídne. Jejich chyba.
GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 24. dubna 2014 v 9:02 | Reagovat

konečně jsem se dostala na internet ...nádhera, diky Hana

2 Te Te | 28. dubna 2014 v 21:15 | Reagovat

zlatý to člověk, zlatá to povídka

3 Lenka Lenka | 9. května 2014 v 21:16 | Reagovat

Mám B.mooc ráda a tak to na ni pasuje. Venu, ta se ti také moc povedla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama