Konference

10. dubna 2014 v 18:28 | GABATE |  Konference
Konference
Sedím sama v přeplněném sále. Kolem mne jsou lidé. Lehce konverzují. Já sedím a čumím. Na klíně mi leží sluchátka a malý přístroj, který mi má umožnit všemu, co je vyřčeno v estonštině, rozumět. Bohužel, nerozumím ani tomu, jak mám sluchátka připojit k tý mrňavý škatulce a jak ji mám nastavit. Ono je to stejně jedno. Pochybuji totiž, že by čeština byla v menu nabídce jazyků. Nenápadně odkládám sluchátka s krabičkou do tašky a tvářím se, že rozumím estonštině. K lepšímu mám rýmu a velký kašel, budu vypadat dojatě. No a co
Před budovou estonské školy, kde se koná celosvětová konference, vlají vlajky a česká stejně chybí, tak co, jsem cizinec na návštěvě. Bacha, už je tu i místní televize, která mě doufám nezabere. (Televizní kamera prý přidává osm kg.) Tak to bych vypadala jako dojatá a blbá žába, která sedí někde na prameni a sama neví na jakém.
Kolem mne se rozsvítily všechny interaktivní cedule. Zapnuly se kamery. Bože, jsem tu správně? Už se nebojím jenom jazykové bariéry, už se bojím i přebujelé techniky, která na mne útočí ze všech stran. Dotekové, čudlíkové, malé monitory, monitory přes celou stěnu, všechno svítí, všechno bliká, všechno se hýbe. Jediné, co mne napadá a jak uniknout, je zalézt pod židli, ale tam se nevejdu. Bičují mne pocity analfabeta, který má hlad a neumí si přečíst, kde dostane rohlíky.
Na velké světelné tabuli se rozsvítil program dnešního dne. Svítí tam i jméno mého manžela, který bude tuto konferenci zahajovat. Mám smíšené pocity. Jasně, že jsem na něho pyšná, ale slíbila jsem si, že další setkání na této úrovni (vlastně na jakékoliv úrovni v cizím jazyce) budu absolvovat minimálně po třicáté lekci angličtiny pro pokročilé. Mých dosavadních pět lekcí pro začátečníky rozhodně nestačí, abych byla alespoň nenápadná a trochu zapadla.
Pravda, mám s sebou knížku. Mohla bych si začít číst a schovat se do ní. Zase by to vypadalo, jako nezájem a opovržení. Knihu nechám v tašce, prostě budu zírat, přikyvovat a doufat, že budou v projekci i nějaké obrázky.
Ona vlastně už cesta z hotelu na tenhle summit byla horor. Na starost nás dostala mladá estonská delegátka, která nás dovezla až na místo. Během cesty šveholila s manželem, jasně že anglicky. Seděla jsem vzadu a hrála hluchoněmou.
Už je to tady. První proslov v estonštině. Předpokládám, že jde o uvítací řeč a přivítání NÁS všech. No, co by to asi tak bylo, když je začátek. Rozumím slovu, konference. Po projevu v estonštině se mi jeví angličtina jako lehký jazyk, alespoň pokud jde o výslovnost.
Manžel jde povídat, jdu fotit. Hlavně, ať se nesnaží být vtipný. A je to tady. Svůj připravený vtip do svého projevu i přes moje varování dostal a směje se za řečnickým pultíkem v tichém sále sám. Ale sluší mu to.
Teď přišly na řadu dotazy. Že bych se taky něco zeptala? Nevím, kdo by jim to přeložil, česky tu evidentně nikdo neumí. No, nejsem já patriot? No, nejsem. Patřím do unie a ta si zvolila za skoro úřední jazyk angličtinu. Ono je to vlastně jedno, angličtinu ještě neumím a ruštinu už neumím. Se zbytky francouzštiny a němčiny asi taky neprorazím.
Přednáší již druhý řečník v estonštině. Myslela jsem, že tady uslyším alespoň něco v ruštině. Omyl, prý se tyhle dva státy zrovna nemilují. Fakt je, že jsem v celém městě o azbuku nezavadila.
Snažím se alespoň z výrazu tváře poznat, jak dalece je řečník zapálený. Tahle, která se producíruje před řečnickým pultíkem, vypadá, že za chvilku chytne. Tolik zápalu jsem zase nečekala. Řečnice přešla ze zápalu do patosu. Sice nevím, o čem mluví, ale z jejího výrazu jsem četla lítost, strádání. Nedá mi to, ptám se manžela, kterému jsem věnovala svou překládací krabičku, o co vlastně jde a co ji tak roztesknilo. Do ucha mu teď mluví někdo anglicky. Stejně je to na pováženou. Mám věřit někomu, kdo je zavřený v kukani a překládá? No, asi budu muset. Manžel mi sdělil, že jde o paní ředitelku, která v podstatě radí ostatním, jak řídit školu. Fakt se netváří vesele. Vlastně čekám i slzu.
Blíží se oběd, třeba paní smutná ředitelka skončí. Skončila. Oběd je formou rautu. Manžel odešel, honem si musím naplnit něčím, čímkoli pusu, jen aby po mně nikdo nic nechtěl. Láduju se, vyhlížím manžela.
Zpět do sálu. Další projev, zajímavé, že mi utkvělo jedno estonské spojení, stále se opakující - sísé, ke kterému patří i jiná intonace v projevu. Musím někde zjistit význam. Pak, že si z konference nic neodnesu.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tomáš tomáš | E-mail | 10. dubna 2014 v 23:57 | Reagovat

Prosim tě,neznamena sise estonsky "do piči"? Krane jsi to napsala T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama