Každý má něco

11. dubna 2014 v 19:40 | Gabate |  Každý má něco
Každý má něco
Spala jsem asi tvrdě. Po probuzení šátrám kolem sebe, hledám manžela. Jsem tu sama. Pomalu mi dochází, že už jsem byla na snídani a po probdělé noci jsem znovu usnula. Jak to vlastně včera proběhlo? Vzpomínám.
Měla jsem volný den, zůstala jsem sama. Odmítla jsem doprovodit svého manžela na pokračování a zároveň poslední přednášku konference, pro mne nesrozumitelné hatmatilky, která se plynule line z úst dalších a dalších přednášejících.
Rozhodla jsem se, že se podívám po okolí a prohlédnu si Tallinn. Tak kudy do toho? Musím si určit nějaké záchytné body. Vyrazila jsem. Stále se ubezpečuji o tom, že vím, kudy nazpátek. Semafory tady mají další vymoženost. Pod světly visí časovač, který chodcům oznamuje, za jak dlouho a jak dlouho bude svítit zelená.
Našla jsem pěkný park. Sluníčko svítí, dala bych si kafe a cígo. Kolem mne proudí lidé a někteří pocucávají kafe. Mohl by tu být někde blízko automat. To bych snad zvládla. Naházet peníze a zmáčknout čudlík. Místo automatu vidím stánek s lidskou obsluhou. No, co se asi tak dá zkazit na objednávce kafe. Jdu do toho. Zkazit se dá všechno. Obsluha na mne okamžitě chrlí něco anglicky, já se tupě usmívám a vypadne ze mne "kafe pleas". Znovu se nejspíš ptá, jaké si přeju. Na ceduli, kterou má za zády je sice velký výběr, ale nedosáhnu na ní, abych ukázala, co vlastně chci. Znovu odpovídám "big kafe". Vzdala to, bere do ruky fakt velký kelímek.
A už cmrndám s vypoceným kafem nazpátek do parku. Holubi jsou tu stejní jako v Praze. Sedím na lavičce, leju do sebe kofein a do plic vtahuju nikotin, je mi blaze. Co takhle podívat se do nějakého shop centra? Nápad se mi zalíbil. Vyrážím.
Objevila jsem nákupní centrum velké jako několik Zličínů. No, jestli nezabloudím tady, tak už nikde. Prohlížím, zkouším, vybírám. Je tu všechno, ale bohužel na jiný lidi. Přece jen jsem vybrala kalhoty a sako. Mám radost, všechno bylo ve slevě.
Tak a teď najít východ. Začínám se potit, tady už jsem byla. Bože, ve kterém patře vlastně jsem? Exit, už ho vidím. Jsem venku, ale někde jinde. Ztratila jsem záchytné body, začínám panikařit a dávat dohromady anglickou větu, která bude začínat HELP a končit HOTEL SAVOY. Stejně tomu, kdo se mi bude snažit vysvětlit kudy a kam, nebudu rozumět, tak je to vlastně jedno. Klid, musím obejít celé nákupní centrum, jasně že dovnitř už nepolezu, někde určitě uvidím některý záchytný bod.
Našla jsem. Našla jsem hotel, odpočívám. Trochu mi otrnulo, dostávám hlad. Nejjednodušší způsob, jak ho zahnat bude najít nějakou samoobsluhu a sama si vybrat něco k snědku. Vyrážím. Při mé minulé obchůzce jsem si všimla, že kousek od hotelu něco takového je.
Beru košík, hledám pečivo a něco k tomu. To by šlo, našla jsem bramborový salát, dám si ho s rohlíkem. Jsem se sebou celkem spokojená.
Zvoní telefon, volá manžel, který odjel na recepci se všemi účastníky konference. Má šílený hlas a šílený problém. Nemá bundu, ve které měl doklady. Přesně ví, kam si ji pověsil a teď tam prostě není. Snažím se ho upozornit na to, že já jsem bohužel úplně jinde a tím pádem mu moc nepomůžu. Mohu mu pouze doporučit, aby znovu prošel všechna ramínka a znovu zkontroloval, jestli tam nevisí. Odpovídá, že tohle už dělá hodinu, ale nechá se přesvědčit k dalšímu kolečku
Další telefonát. Bundu stále nemá, ale už hledají všichni. Manžel umí být šílený i v angličtině. Mladá estonská delegátka nakonec bundu našla. Myslím, že měla větší radost, než manžel. Vidina toho, jak někde na policii vyplňují blankety o ztrátě dokladů, ji popohnala k převrácení celé šatny naruby.
Jdeme na pivo, manžel je vyřízený psychicky." Není to moje vina," stále mi opakuje, "vždyť nejsem tak blbej, přece vím, na jaké místo jsem si tu bundu věšel." Já pouze přikyvuji a vím svoje. Doma nenajde ani brýle, které mu leží před nosem. Mlčím a pomáhám mu hledat viníka. Lumpové estonský.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama