Kafe v pět

5. dubna 2014 v 12:25 | GABATE |  Kafe v pět
"Kafe v pět"
Žiju svůj život, řeším v poklusu svoje problémy. Asi nejsem ani první, ani poslední, která se zapletla s ženáčem. Zrovna tak, jako určitě všechny "ONY" jsem se domnívala, že ON miluje jenom mne. Věřila jsem jeho v podstatě historií osvědčeným kecům: "Manželka mi nerozumí, je to hrozná satorie…rozvedu se." Zpočátku bylo všechno růžový, kytkatý a zamilovaný. Z jeho manželství jsem si nedělala vrásky. Moje manželství se rozbilo podobně, když si mého manžela našla konečně TA PRAVÁ. Můj manžel odešel se slovy "to je život." Tak jsem se to tak snažila brát.
S mým milencem, ženáčem jsem se potkala, vlastně srazila úplnou náhodou. Ještě plná vzteku, ponížení, s rozervaným srdcem a podupaným sebevědomím jsem si byla vybít přetékající adrenalin v posilovně. Při cestě zpátky jsem tak trochu drcla do (pro mne) nějakého auta. Z auta se vyřítil seladon, který po mně plival oheň a síru. Řval na mne, upocenou, nešťastnou a shrbenou za volantem své staré škodovky. Když se uklidnil, (možná si mne, trošku, lépe prohlédl) zjistil, že se jeho řev ode mne pouze odráží. Změnil tón a taktiku. Více méně v klidu, jenom nozdry měl rozšířené a krkavice mu tepala celkem prudce, mě požádal o iniciály a schůzku hned na druhý den. Asi mi vypadl mozek, protože jsem mu tupě předala OP i číslo telefonu. Domluva zněla "kafe v pět" v nedaleké restauraci, kde se domluvíme na postupu a řešení kolize.
Kafe v pět proběhlo velice pozitivně. Taky jsem nenechala nic náhodě. Udělala jsem ze sebe dámu s úmyslem uhrát nepříjemný delikt do autu a vytěžit co nejmenší finanční postih. Povedlo se, nejen, že se ženáč omlouval za verbální atak, ale smetl ze stolu i finanční záplatu. Odměnou mělo být další pozvání, tentokrát na večeři, kterou samozřejmě platí on. (Kafe v pět bylo na mě.) Myslím, že tyhle přiblblý situace už byly mnohokrát zfilmované, přesto, proč to nezkusit. Moje sebevědomí se začalo rovnat při všech poklonách, které vyměnil za včerejší vřískot.
Nastoupila klasika. Tajné schůzky, milostné SMS a kradmé telefonáty. Nečekala jsem víc, žila jsem svůj rozvedený život a cukrovala jsem si ho mileneckým vztahem. Idylka mi vydržela rok. Asi by bylo divné, kdyby si jeho podváděná manželka ničeho nevšimla. Takže opět klišé. Manželka se začala pídit, až se dopídila. Začalo to výhrůžnými SMS na můj mobil a pokračovalo telefonáty mému zaměstnavateli. " V práci dobrý, ale co bude s tou Vaší morálkou?" sice trochu potutelně, ale přesto se můj nadřízený nechal slyšet. Netušila jsem, kam až se dá zajít a jak klesnou v boji o manžela. Můj ženáč se zmítal mezi rozhodnutím, kudy z toho a mít všechno. Manželka přešla do útoku, zahrála roztomilou a bezbrannou popletku, která se hroutí, vyhrožuje sebevraždou, lítá po bytě, hledá ten správný trám, kam pověsí provaz se smyčkou…no, nebyly by to pádné důvody pro ukončení našeho vztahu? Nebo ne? Zmítám se v pochybnostech, nechala jsem to zajít moc daleko. Neplánovaný flirt mi přerostl přes hlavu. Stále nepadlo konečné rozhodnutí. Zírám na displej svého mobilu, kde na mě bliká zpráva od NĚJ -" KAFE V PĚT". Zvedne se mi žaludek. Zpráva si okamžitě našla v mozku šuplík, odkud se vysypaly vzpomínky.
Začalo to nevině. Rozhodla jsem se pro radikální změnu ve svém životě. Důležité je začít hezky pěkně od začátku a rozhodnout se, co chci vlastně změnit. Napadá mě spousta změn. Jen se neunáhlit a vybrat ten správný směr s rozmyslem. Začínám s vylučovací metodou. Co takhle účes? Zavrhnuto. Co se dá na krátkých vlasech měnit? Šatník? Otevřela jsem skříň a zjistila jsem, že vlastním samé "velmi pohodlné" kousky. Nějaký kostýmek by se hodil, nemluvě o spodním prádélku. To už stojí za úvahu, ale že by to byla radikální změna, no nevím. Pokračuji v úvahách. Co přestat kouřit? To okamžitě zavrhuji. Pokoušela jsem se o to několikrát s výsledkem 5kg navíc, nervozita a protivná nálada. Radši začnu cvičit. Sice to taky není závratná změna, ale postavu si můžu zpevnit. No, když to vezmu kolem a kolem, mohla bych zhubnout. S tím souvisí změna šatníku, alespoň o jedno číslo. Nechám si narůst vlasy. Cvičením zpevním postavu. Tenhle nápad mě nadchnul. Tak, abych něco nepopletla a začala správně. Projíždím internetové stránky a zjišťuji, že diet je mnoho Výběr musím zúžit. Dieta musí být efektivní, zároveň nenáročná na shánění ingrediencí a vyvařování. Jo a musí tam být dovolené kafe. Kofein a nikotin prostě potřebuji. Jsou to pohonné látky, které mi (možná si to jenom namlouvám) pomáhají zvládnout stresové životní situace. U šálku kávy a cigaretce vyluštím pár křížovek, zrelaxuji a procvičím si mozkové závity. Takže vlastně taky cvičím. No dobře, snažím se udělat ze závislosti přednost. Moc mi to nejde, ale…no tak co, nejsem jediná.
Po mém velkém rozhodnutí - zahájit dietu jsem si troufla postavit se v negližé před zrcadlo. To, co jsem zahlédla, mě ještě více utvrdilo v mém rozhodnutí. Bože, já jsem tlustá. Honem najít něco pozitivního nebo se ukouřím. Nezvoní zvonek u hlavních dveří. Pokusím se ho opravit, třeba to jsou vybité baterky. Nejsou, stále nezvoní. Opravila jsem ho pomocí izolepy a nápisem Nezvoní. Honem najít jinou činnost. Zno vu sedám k internetu, odhodlána najít konečně tu správnou dietu. Vajíčková, mléčná, mrkvová, dieta podle horoskopu…konečně je tu přijatelné řešení - otruby, bílý jogurt, zelenina a káva. Časové rozvržení nemá taky chybu. Cosi celozrnného v osm…rychle projíždím celým jídelníčkem a heuréka, kafe v pět. No, nejsem klikař? Celý den se mám na co těšit. Tak jedu nakoupit ingredience a vrhám se do diety.
Začala jsem. První týden to šlo všechno hladce. Těšila jsem se na své kafe v pět a dodržovala doporučenou stravu. Další týden jsem začala švindlovat, ze svého kafe v pět se stalo kafe v kteroukoli denní hodinu. Skok na váhu, jde to nějak pomalu. Vlastně se ručička na váze ustálila na pro mne vysokém čísle. Po měsíci jsem mohla vyměnit celý svůj šatník a měla jsem být spokojená, ale nebyla. Dneska je ze mne paní chytrá, která už ví, ale po boji je každý generál.
Došlo to tak daleko, že jsem se pomalu bála otevřít ledničku. Krčila se tam zvadlá zelenina, prošlé jogurty. Ze špajzu zmizeli moli, asi nežerou otruby. Ty jediné tam zbyly. Jediné, co ubývalo, bylo kafe. Z kafe v pět se stalo kafe furt a k němu podezřele moc cigaret.
Přišla sice po špičkách a vplížila se pomaloučku, ale byla tady. Protivná únava, která mi svazovala nohy, ruce, celé tělo. Pohled do zrcadla byl zkreslený. Nechtěla jsem vidět vylézající žebra, kruhy pod očima a povislou kůži. Fascinovala mě pouze ručička na váze, která se sunula stále níž. Kašel, teplota a únava, která začala být neúnosná. Nemocná jsem nebyla už hodně dlouho, nedá se nic dělat, budu muset k doktorovi. Už mezi dveřmi si mě doktor prohlédl a z pusy mu vylétlo "No, vy ale vypadáte, co se děje?" Snažila jsem se upozornit na svoje, pro mne prioritní problémy, to byl kašel, teplota, s únavou už jsem se učila kamarádit. Ovšem víc, než můj kašel a teplota ho zajímala moje zchátralá tělesná schránka. Po vyptávání, jak jsem na tom se stravovacím a pitným režimem a z mých opatrných odpovědí vydedukoval a vyřkl ortel a s ním i diagnózu - mentální anorexie. Zamžilo se mi před očima, hlavou mi okamžitě proběhlo pár dokumentů o puberťačkách, které se vzhlédly ve vyzáblých modelínách a začaly se úspěšně fyzicky a vlastně i psychicky likvidovat. Proboha, to snad nemůže být můj případ, vždyť už dávno nejsem ani puberťák a chtěla jsem jen trochu zhubnout. Z doktora se najednou stal hodný strýček, kterému jsem slzela a nudlala na rameno bílého pláště a utěšovatel, který tvrdí, jak to všechno zvládnu. Opatrně mi začal vysvětlovat…nic jsem neslyšela nebo vlastně nechtěla slyšet. Z ordinace jsem se vypotácela s lístečkem v ruce. Až doma jsem zjistila, že nejde o recept na kapky proti kašli, ale doporučení k psychologovi. Několikrát jsem se ujistila, že jde o psychologa, psychiatrie mi připadala ještě potupnější.
Vařím si kafe v pět a otvírám další krabičku cigaret. Vypad mi mozek, v hlavě mi hučí. Ještě, že se při dietě nesmí chlastat…bože, nejsem úplně blbá? Já mám v tý hlavě fakt bordel. Musím se probrat a začít něco dělat. Otvírám lednici a sahám po zvadlé mrkvi. Nacpu do sebe dvě. Je mi blbě. Sotva doběhnu k záchodové míse, u které potupně klečím a zvracím "Že by ty blbý mrkve byly zkažený?" ozývá se slabý hlásek někde vzadu. Přebíjí ho silnější asi rozum. "Jak jsi stará, tak jsi blbá, najdi si ten lístek od doktora, vzpamatuj se a něco dělej." Tupě poslouchám, doufám, že ten správný hlas. Beru mobil, objednávám se.
Cesta k psychologovi není snadná. V hlavě se mi pořád perou dva hlasy. Jeden "Co tam budeš dělat, vždyť jenom kašleš." Druhý "Vzpomeň si na zbytky mrkve v záchodě." Vzpomínka na pohled do záchodu a pachuť v puse po nedobrovolném vyprázdnění mě narovnala a vhodila do ordinace. Vážení, měření, povídání, odchod. Jediné, co si pamatuji, je otázka "ambulantně nebo pobyt?" Prchám a pevně věřím, že jsem neodkývala pobyt. Dřímám v ruce horu letáků, kde se popisuje "coby, kdyby". Dívají se na mne kostry a kostlivci z fotek na letácích. Rychle pokukuji po detailně rozepsaném itineráři mých budoucích dní a jídelníčku. Dneska už to nestihnu, ale nakoupím hned zítra. Dneska aspoň zlikviduji zbytky v ledničce. Znovu jukám do jídelníčku, kafe v pět tu chybí. Slíbila jsem si kafe alespoň bez kofeinu a cigarety omezit. Jedu nakoupit, vozík se vrší, míjím mrkev, zvedá se mi žaludek. Zakazuji si sledovat na všech výrobcích procenta tuku. Snažím se dodržet doporučené potraviny z mého nového jídelníčku. Nákup ukládám do auta a už teď se děsím, jak tohle všechno zvládnu prohnat mým trávicím traktem. Je toho hodně, ale když to unesu, tak to i sním. Taška se mnou trošku zacloumala, ale…
Zvládla jsem to. Váhu jsem vyhodila, tělo se mi zaoblilo. K doktorovi už chodím, jen když kašlu.
Znovu si prohlížím displej telefonu. Až do mozku mě pálí zpráva KAFE V PĚT. Strohá, jasná, blbá, bez jakéhokoli zjemnění. Stačilo by malé ju nebo otazník, cokoli. Nic. Vlastně ano. Zafungovalo to. Je to jako nakopnutí. Rozhodnutí přišlo okamžitě. Mažu zprávu i s jeho odesilatelem a rozbaluji velkou mléčnou čokoládu. Od zítřka KAFE POUZE V ŠEST.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama