Jsem kuplířka

25. dubna 2014 v 21:14 | GABATE |  Jsem kuplířka
Jsem kuplířka
Na stole v jídelně se na mne již čtyři měsíce směje malá, milá kytička, která sedí ve žluté konvičce, jakoby nic a pořád kvete. Je to celkem zázrak, protože moje zahradnické schopnosti končí v bodu - zalít a občas, hodně občas, přesadit.
Tenhle zázrak prostě drží proto, že mi byl dán z lásky (předpokládám) od mého (dnes už můžu říct) výborného kamaráda. A zase jsem u Dominika. Jak už jsem řekla, stali se z nás,(ze mne a z táty Dominika, Tondy), velcí kamarádi. (Pro nezasvěcené, Dominik je můj žák.) Já občas vypomůžu s hlídáním Dominika a Tonda mi pomůže s úpravou mého domácího interiéru. Je to šikula.
Občas si najdeme chvilku a zajdeme spolu na pivo. Dostalo se mi i té výsady, že jsem mohla vyposlechnout jeho strasti a zároveň nahlédnout do jeho třinácté komnaty. Je přece samozřejmé, že člověk, když je sám, tak je mu smutno. S Dominikem sice moc času na smutnění není, ale přesto, když smutno nastane, bere Tonda na svá bedra smutek za dva. Přichází otázky, myšlenky a snění… "Proč zrovna já? Proč…Kdyby… Bylo by prima mít celou rodinu. Prostě se přitulit, zapomenout na starosti. Vdechnout vůni ženy. Vehnat do domácnosti ženský pohled." Pravda je, že to byly chvilkové nářky. Tonda s Dominikem žili svůj chlapský život.
V životě to obyčejně funguje obráceně, dítě, tak nějak samozřejmě zůstává po rozchodu rodičů s matkou. Někdy se přihodí, že na svět přijde někdo, komu příroda nadělí něco trochu jinak (společnost tomu říká handicap). V tu chvíli obyčejně nastupují matky - kvočny, které tyto potomky ještě více ochraňují a láskou nešetří. V těchto rozpadlých rodinách, obyčejně selže otec, který nevydrží a zdrhá, někdy "do klidu", někdy za jinou.
Jinak je to u Tondy, tam zdrhla matka a z Tondy se stala báječná kvočna.
Jednou jsem uspořádala a nabídla rodičům možnost trávit odpoledne v keramické dílně a pod mým vedením si zkusit něco vysochat. Původní myšlenka byla "za odměnu" pro rodiče, kteří pomáhali škole v předvánočním čase péct perníky na školní výstavu. Za odměnu přišla jedna maminka, možná proto, aby mi udělala radost a nebyla jsem v dílně sama.
Po chvilkovém "hele, Vy paní…" jsem nabídla tykání. Přece nebudu pořád říkat "Mohla byste to udělat takhle, můžete použít…" No, není lepší prostě říct "Děláš to blbě, lepší bude, když…" Semlely jsme živý mrtvý, pomluvily chlapy, byla to prima holčičárna. A najednou to bylo tady. Prostě blesk z čistého nebe.
Krásná, dlouhovlasá blondýna s úsměvem na rtech s životním nadhledem a SAMA bez chlapa. Bože, těm by to s Tondou slušelo. Nelenila jsem a začala kout pikle.
S Tondou jsem byla domluvená na společné návštěvě divadla, tak proč nepozvat i Míšu. A byla ze mne kuplířka.
Začátek se mi asi moc nepovedl. V euforii, ze svého nápadu, jsem zapatlanýma rukama od hlíny hmátla po mobilu a ukázala Míše jejího případného nápadníka, o kterém jsem ji samozřejmě informovala. Tonda mi kdysi poslal foto, kde demonstroval, jak důkladně pracuje, ovšem ve velmi prašném prostředí. Já jsem se bavila, ale Míša už moc ne. Neznaly jsme se ještě natolik dobře, aby mi řekla, že jsem se asi zbláznila. Že na tom ještě není tak blbě, aby se chtěla zalíbit takovému umouněnci. Už se tolik nesmála.
Rychle jsem schovala mobil a vytáhla jiný - kulturní kalibr. Vyprávěla jsem o plánovaném představení, které jsem už viděla, ale velice ráda ho uvidím znovu. Ráda bych slyšela její názor na tento divadelní kus. Kdypak byla naposledy v divadle? Povedlo se. Slíbila účast. Teď jsem musela připravit Tondu na změnu zúčastněných a počet lístků do divadla. Upozornila jsem ho na svůj záměr "dát je dohromady"
Byl předvánoční čas a dějí se zázraky? Dějí.
Prostě juknu po kytce, vezmu konev a zaleju ji. Usmívám se.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama