Domácí mazlíčci

20. dubna 2014 v 16:01 | GABATE |  Domácí mazlíčci
Domácí mazlíčci
Každý má své víkendové rituály. Můj manžel má pouze jeden. Celý víkend vydrží hrát ve vodorovné poloze na malé přiblblé škatulce šachy s celým světem. NERUŠIT. Někdo stojí v hierarchii zájmu svého protějšku za delfíny. Já přeskakuji delfíny a řadím se až za přiblblé figurky, které jsou určitě zajímavější, než já.
Vstanu, uklidím dvorek po miláčkovi basetovi, který připomíná stroj na hovna. Každý normální pes má své místo, kde vykonává svou potřebu. Náš ne. Náš si vymyslí místo všude. Ještě má v oblibě konat potřebu za pochodu a prostě bobkuje v lajně. Já vyrazím s lopatou a s koštětem, plním popelnici. Nasypu granule, naliju čistou vodu.
Uvařím si kafe a luštím křížovky. Přitom přemýšlím, jestli začnu uklízet nebo vařit. Rozhodnuto, začnu s úklidem. Naplním pračku, vezmu prachovku, kýbl, vytřepat, vytřít. Zastlat manžela, se kterým to nehne a postavit se k plotně. Vyrobit oběd. Dopoledne uteče jako voda.
Pobavila mne dcera, která mi vyprávěla, že si její známá po obědě ordinuje poledníčky. Prostě odpočívá po pracovním dopoledni. Já si sednu na dvorek s hrnkem kávy a relaxuji. Přemýšlím, co podniknu odpoledne. Občas se ozve z gauče "Nepojedeme do kina?" Nepojedeme. Venku je krásně, tak co v kině. Je potřeba posekat zahradu. No zahrada je silné slovo. V podstatě jde o to, párkrát se otočit se sekačkou a je to.
Zkouším požádat manžela, odpověď stejně už dopředu znám. "Podívám se na tenis a až to doťukám (šachy) tak TI to možná posekám." No není to jasná odpověď? Překlad zní "neposekám". Přemýšlím, jak se nezbláznit a naopak udělat něco pro své zdraví.
Beru vodítko, baset už ví, co přijde. Poštěkává a vrtí ocasem. Tahle radost mu vydrží přesně do té doby, než vyrazíme. Už kousek za vraty protestuje a odmítá šlapat. Občas popoběhne, ale pouze tehdy, když na něj dělám přiblblé obličeje a lákám ho šišlavými podbízivými povely. Neposlouchá.
Kdysi jsme si pohrávali s nápadem přihlásit baseta na cvičák. Chodila tam kamarádka, tak proč se nepřidat. Ta mě ovšem zpražila historkou o podobném typu psa, který byl vyloučen právě pro ty přiblblé povely. Majitelka na něj volala místo povelu "lehni", "dady, dady". Tak kam bych se hrnula.
Vzpomínám, jak jsme vůbec k basetovi Nikoletě přišli. Přivezli jsme si ji jako malé štěňátko, které se vešlo pomalu do dlaně. Dělala malé loužičky, malé bobečky. Voněla, jako každé miminko. Od malička byla velmi rozmazlovaná. Spala s dcerou, která zvýšila dávku proti alergenům, v posteli. Celý její pokoj se s příchodem nového člena rodiny okamžitě změnil v kotec. Co nebylo přitlučené ke stropu, to Nikoleta ochutnala. Otisky jejího ještě mléčného chrupu byly na všem. Ruce mé dcery připomínaly ruce krotitele divokých šelem, začátečníka.
Zakročila jsem. Milou Nikoletu jsem vyhostila na dvorek, vyvětrala pokoj - kotec, vyprala povlečení i koberec a oddychla si. Vydržela jsem kňourání a žadonění Nikolety, která si evidentně nechtěla zvyknout, na nové, dvorkové prostředí s kotcem, kde bydlela sama.
Kňourání ovšem nevydržela sousedka, která nás udala na místním obecním úřadu, nejspíš pro týrání zvířat. Na úřadě mi domlouvala mladá úřednice, která se o naší sousedce nevyjádřila zrovna mile. Měla ji za nervózní starou bábu, která má neustále nějaké problémy a stížnosti. Ujistila mne, že sice musela reagovat na udání, ale zároveň chápe, že pes je pes.
Nikoletě jsem se snažila vysvětlit, že máme nechápavou sousedku, která by ji nejraději viděla v útulku. Myslím, že to zabralo a Nikoleta si na dvorku prostě zvykla. V porovnání s dalším basetem mé druhé dcery Pudem, je Nikoleta celkem poslušný pes. Možná je to tím, že Pudo - pes je chlap a Nikoleta - fena je slečna. Pudo je schopný, pokud cítí malou pozornost od svého okolí vymyslet si nějakou bolístku, se kterou se musí okamžitě k veterináři. To si potom pozornost užívá plnými doušky. Vydrží mastičky, pilulky, při ošetřování drží a neprotestuje. Prostě chlap. Nikoleta je proti Pudovi velmi odolná. Sice neposlouchá, ale nevymýšlí si.
Každé ráno sice hudrám, beru lopatu a koště, uklízím bobky. Na vycházkách se snažím respektovat její vrtochy, ale dobře vím, že navzdory jejím vrtochům patří do naší rodiny. Nebo právě proto?
Škoda, že popotahování figurek po šachovnici není slyšet. Sousedka by si smlsla a já bych hnala manžela na obecní úřad, ať to vysvětlí.
GABATE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 24. dubna 2014 v 9:05 | Reagovat

uz se těším, až se dostanu také na řadu, zatím má pejsek přednost, musím se víc snažit... páčko hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama