Zpověď jedný holky

14. března 2014 v 13:05 | GABATE |  Zpověď jedný holky
Zpověď jedný holky
Mezi mé další blízké lidi patří Stáňa. Je to kamarádka, která je mi velmi blízká svým naturelem, chutí do života a blbými nápady. Jedině, v čem ji nechápu, je její neustálé plánování. Už v lednu ví, kam pojede v létě na dovolenou. V únoru ji má zařízenou a koupené letenky. V pondělí ví přesně, co bude dělat o víkendu. Já nevím, co bude za hodinu.
Společnými silami jsme vystudovaly dvě školy. Stáňa je jak rozjetý vlak a ve studiích stále pokračuje. Letos ji čeká další absolutorium. Při té příležitosti mne oslovila s prosbou: "Hele, když ti to tak píše, mohla bys mi dát dohromady můj životopis, potřebuji ho na ruštinu." Dala jsem se do práce.
Jmenuji se Stanislava, nyní Vdaná. Jméno mi naši vybrali podle dědečka, který padl v Rusku na frontě, byl to legionář. Legionáři byli vojáci, kteří založili vlastně první moderní armádu. Bez legií by Československo vlastně vůbec nevzniklo. Není divu, že byla a stále je celá rodina na dědečka pyšná. Možná to byla náhoda, ale na náhody nevěřím.
Myslím, že i díky jménu si odnášíme nějaký punc, úkol. Stanislav a Stanislava jsou jména, která se vykládají jako "tvrdý bojovník", také "staň se slavným". Základem jména je "stano"- pevnost, tvrdost, sláva.
Já jsem se narodila v politicky neklidné době, kterou jsem vnímala již přes pupeční šňůru, v roce 1969. Porod proběhl v srpnu, kdy končila doba "socialismu s lidskou tváří". Ve svém mladém věku jsem samozřejmě nevnímala politickou situaci, až s odstupem doby mohu soudit. Přišla doba, kdy bylo celkem jasné, že rodina, která nefandí komunismu, není státem oblíbená. Důležitý byl dělnický původ a docházka do pionýru. Původ jsem měla, ale pionýr mě nebavil.
Protože základní škola a docházka do ní byla a je povinná, nezbylo mi, než setrvat 9let v této instituci. V mé rodině se to taky mlelo, skončilo to rozvodem mých rodičů. Nějak jsem cítila, že chci žít jinak. Bylo mi 15 let, měla jsem OP, tak proč nezačít budovat socialismus po svém. Chtěla jsem se osamostatnit a žít jako velká holka. Povedlo se, našla jsem místo mezi dělnickou třídou a začala se osamostatňovat. Nebylo to úplně jednoduché, ale mohla jsem být na sebe pyšná. Měla jsem svůj malý byt, platila inkaso a k mámě chodila jen na návštěvu.
Vystřídala jsem pár lásek, až přišla ta velká. Klasika, svatba, novomanželská půjčka se už nedávala, ale s novou dobou (tuhle revoluci jsem už vnímala) se nic nemění na poli - jsem zamilovaná, chci svou rodinu. Narodila se dcera, byla jsem na mateřské.
Manželství je instituce, kde se člověk učí - porozumět, tolerovat, naslouchat… Myslím, že nám to šlo. Po mateřské "prý" dovolené jsem hledala zaměstnání. Nová doba přináší i nové podmínky a technologie. Zjistila jsem, že se svým základním vzděláním asi moc neprorazím. Už i dělnická třída potřebovala maturitu. Sice nechápu, jestli zedník s maturitou postaví hezčí zeď, ale… Sehnala jsem místo v kuchyni jako pomocnice a začala shánět přihlášku a vhodný vzdělávací ústav.
Vyučila jsem se, složila maturitu a poskočila o jednu příčku na trhu práce. Už jsem nebyla pomocnice v kuchyni, ale provozní kuchyně.
Po maturitě jsem si připadala nějak nevyužitá. Čas, který jsem věnovala učení, mi začal připadat jako navíc. Proč se tedy nepřihlásit na další studia? V práci mi přibyla další funkce - asistentka pedagoga. Tahle práce se mi zalíbila a chtěla jsem v ní zůstat. Studuji sice sociální obor, ale bohužel tím nesplňuji podmínky pro práci s dětmi.
Přišla další nabídka studium na UK obor vychovatelství. Tak jsem se přihlásila. Budu tím pádem studovat dvě školy, ale zvládnu to. Do Prahy jsem jezdila s partou lidí, která to vždycky nějak společnými silami zvládla. Netrvalo dlouho a přišlo další překvapení. Obor vychovatelství mi nestačí na práci, kterou mám ráda - práci u postižených dětí. Potřebuji rozšířit vzdělání o speciální pedagogiku. Přihlášku už vyplňuji skoro poslepu. Je to sice jenom roční rozšiřující studium, ale přesto. Je to třetí škola.
Doma už se mnou moc nepočítají. Snažím se plnit všechny své povinnosti manželky, matky, zaměstnance. Mezitím odškrtávám v diáři termíny výuky a zkoušek. Každá škola má v mém diáři jinou barvu. Začínám sice trochu blbnout, ale zvládám měnit ve své aktovce skripta a jezdit do té správné školní budovy. Mezi tím se nějak stalo, že mi dospěla má dcera. Oslavili jsme společně její osmnácté narozeniny. Mně se pomalu chýlí k ukončení moje poslední studium a slibuji si, že než nastoupím další, dám si alespoň rok pauzu. Začnu si plnit své sny. Koupím si chatu, tím začnu, budu cestovat do exotických zemí, tím budu pokračovat. V mezičase vygruntuju celý dům i zahrádku, uvařím, vyperu, vyžehlím - jo a nepeču. No není to prima žít v této době?
No, nebyl by to zajímavý životopis? A natož v ruštině, to by teprve mělo zvuk. Prý jsem blbá a pár slov se tam blbě překládá, říkala ta další, která umí rusky. Už má na stole jiný životopis, podle mne nezajímavý. Teď už jde jen o to, naučit se ho a přelouskat to celé v azbuce. Držím jí palce.
GABATE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 18. března 2014 v 6:03 | Reagovat

Super, b  ezvadné,  nádhera Hana

2 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 18. března 2014 v 6:04 | Reagovat

Ahojky spisovatelko, suprové, nádhera,hned se mi zije lépe ,,,,,,prosim další Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama