Je mi smutně

8. března 2014 v 19:21 | GABATE |  Je mi smutně
Je mi smutně
Je mi smutně. Zapomněla jsem na člověka, kterého mám moc ráda. Dneska měl svátek. Nejen, že jsem mu zapomněla popřát, ale přijel s celou svou úžasnou rodinou za mnou a možná, vlastně určitě čekal přání ode mne. Nedočkal se, stydím se a je mi smutně. On na mne nezapomněl nikdy.
Stačila jsem se pohádat se svým manželem, který se nominoval do pozice "jsem tady nepostradatelný a můj čas je nejdůležitější." Pravda je, že jsem to dopustila. Prostě čekám na telefonát a strohé oznámení "budu tam v tolik a tolik." Jedu. Vyzvednu manžela a celou cestu poslouchám, jak je to hrozné a neúnosné, takhle cestovat… Můj čas a můj program se vlastně řídí příjezdem jeho vlakových spojů.
Dneska se u nás sešla celá moje rodina. Nejmladší dcera se uvolila přivézt mého manžela z místního vlakového nádraží, vzdáleného cca 500metrů od domova. Jeho čas je vzácný a přece nepůjde pěšky. Vím, dopustila jsem to, vím, jsem slepice, která, než by poslouchala…raději sklopí hlavu a jede.
Je mi smutně. Všichni se rozloučili, odjeli. Manžel má důležitou práci. Nesmím ho vyrušovat. Jediný zájem, který projeví, vypadá asi takhle "Co bylo v poště?" Pokud nic, není co řešit. Moje manželství spadlo do skupiny: "Chci svůj klid, čas na práci, čas na televizní sportovní přenosy, u kterých si zahraju šachy s celým světem, udělej mi kafe, nehudruj, když si vezmu večeři do postele, kde mám čistý triko?" Pokud budu tohle všechno respektovat, budu mít ideální manželství.
Bože, já už škemrám o pozornost. Začínám závidět. Závidím zájem, závidím společné zážitky. Společně řešíme maximálně JEHO pracovní problémy a krizi na Krymu. Dovedl být pozorný, dovedl být všímavý, kde je ten chlap, kterého jsem si dobrovolně vzala?
Je mi smutně. Chtěla bych se někde vyplakat. Lítost sama nad sebou jsem podtrhla pár deckama vína. Nálada se nevylepšila. Opak je pravdou. Začínám se litovat. Jsem tu sama a jediný, kdo unese můj splín je čistý papír. S ubývajícím inkoustem tajně doufám, že se vypíšu i ze svého smutku.
V myšlenkách se znovu vracím k dnešnímu oslavenci, na kterého jsem zapomněla. Bude si brát mou dceru. Jsem na ně oba moc pyšná. Ještě před svatbou si stačili pořídit dva úžasné kluky. Má to logiku, nevěstu odvedou k oltáři. Nevěsta musí mít spolehlivý, vlastní doprovod k oltáři. Svatba předpokládá slib na celý život, a pokud přivedou k oltáři nevěstu vlastní děti, není už kam couvnout. (Nemělo by.)
Ani já už nechci couvat od svého manželského slibu. Občas se nechám zahnat do kouta, ale nevzdávám to. Inkoust ubývá, papír unesl i mé fňukání.
Těším se na neděli., kdy připravím báječný oběd, přijede moje rodina. Snad si to vyžehlím u svého budoucího zetě, na kterého jsem dneska zapomněla.
Manžel slíbil, že se polepší a pokusí se zahrnout mezi globální problémy lidstva i zájem o mne. Budu mu věřit a dál sledovat vlakové spoje.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ladislava Falátová Ladislava Falátová | 10. března 2014 v 10:55 | Reagovat

Ahoj zlato i mě bylo malinko smutno z toho čtení a jen doufám,že už je to u tebe pryč....a zase skáčem přes kaluže.

2 hana topinkova hana topinkova | E-mail | 18. března 2014 v 6:14 | Reagovat

Jak muzeš být nespokojená, maš báječného manžela, který te nebije, nechodi do hospody, korunky ti dává i vzácnou svobodu, co by za to jiná dala, tak dej bacha, at ti ho nekterá nepřebere, takový manžel je vzácnost, on vlastně vůbec nich nechce...ty se máš, Hana

3 Gábina Gábina | E-mail | 11. dubna 2015 v 19:09 | Reagovat

Jak ti rozumím..

4 Stanislava Šumná Stanislava Šumná | E-mail | 10. června 2015 v 11:57 | Reagovat

Jo, tak to je. Smutníme, zapomínáme, litujeme se, zuříme,  ale pak pro ty své miláčky uděláme první poslední, protože je milujeme? :-)Prostě to stojí za to :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama