Aduš sponzor

21. února 2014 v 18:07 | GABATE |  Aduš sponzor
Aduš sponzor
V dnešní době jsou podniky, které jsou úspěšné, lidé, podnikatelé, kteří jsou úspěšní. Jejich úspěch se obyčejně měří výší jejich konta. Jsou různé druhy podnikatelů. Někteří se v devadesátých letech "chopili" příležitosti a nezaváhali. Banky byly v tu dobu otevřené pro každého a úvěry šly na dračku. Myslím, že v tu dobu zvítězilo spoustu podnikatelů, kteří měli sice záměr, ale s počty a splátkami si nedělali hlavu. Ono to nějak dopadne. No a dopadlo. Některé banky zbankrotovaly, některé upravily splátkový kalendář, splátky s sebou nesly minimální úrok, prostě prima doba, báječný začátek pro jakékoliv podnikání.
Znám pár zedníků, kteří vlastní prosperující stavební firmy. Měli a mají na to finance a lidi. Vždyť ty papíry za ně někdo vyplní, projekt někdo dotáhne a mám známého na vyšším místě. Někoho, kdo rozhoduje…Ten dohodí kšefty a zedník, majitel firmy prosperuje, kontroluje své konto, vybírá novější typ svého osobního vozu. Exotickou dovolenou již stačila vybrat manželka.
Dalším podnikatelům pomohl opět stát, byla to akce - privatizace. Tito podnikatelé najednou získali po svých buržoazních předcích nemovitosti, polnosti…a začalo se celkem lehce podnikat.
Zajímavé je, že všechny podnikatele jste poznali už na dálku. Oblékli novou dobovou uniformu - fialové sako, bílé ponožky a černé mokasíny. Modráky byly možná pohodlnější, ale už nefrčely.
Nejhůř na tom byla paradoxně sorta lidí, která to měla sice kádrově dobré v době socialismu, ale nebylo co privatizovat po revoluci. Byla to dělnická třída, která budovala pouze socialismus a světe div se, někteří tomu i věřili.
Aduš patřila a pocházela z dělnické rodiny, ale…svou prací, houževnatostí a vytrvalostí se vypracovala na post uznávané podnikatelky v oboru pohostinství. Podařilo se jí získat na lukrativním místě pronájem restaurace. Vlastnoručně a s pomocí celé rodiny zútulnila vypůjčené prostory a mohla začít.
Díky trpělivé, usměvavé Aduš, velké nabídce všeho, co patří do restaurace, si toto místo oblíbila spousta lidí. Z jedné skupiny návštěvníků se stali štamgasti. Měli své stálé místo, vlastní půllitry a trávili tu s Aduš celou otvírací dobu.
Další parta lidí chodila pravidelně s dětmi na pohár. Ostatní přicházeli náhodně nebo na doporučení již spokojených zákazníků. Aduš fungovala nejen jako výčepní, servírka, manažer…ale i vrba, které si opilci stěžovali na "zkurvený život" a nechápavé manželky.
Neboť je Aduš nejen kamarádka, ale i člověk se srdcem na dlani, oslovila jsem ji u příležitosti desátého výročí založení speciální školy. Řekne se škola, těch je v našem městě spousta, ale v tomto případě jde o školské zařízení, kde se vzdělávají děti, které neměly takové štěstí, aby zvládly vyučovací normy a metody tzv. základních škol. Každopádně za dobu svého trvání získala tato speciální škola takovou prestiž, že bylo co oslavovat.
Každá sláva sebou nese opět otázku - kde na to vzít? Aduš prostě patřila mezi ty, kteří přispěli nemalou částkou na oslavu. Také jsme si toho velmi považovali a samozřejmě dostala pozvánku VIP hosta.
Já a moje kolegyně jsme poletovaly, usmívaly se, věnovaly se, vysvětlovaly…byly z nás hostesky.
Přijela Aduš. Po uvítání a seznámení se s kolektivem jsem usadila milou Aduš s kávou v kuřárně. Byla to místnost umístěna za skleněnými dveřmi s koulí místo kliky. Do kuřárny se dostali pouze ti, kteří vlastnili klíč a zrovna tak z kuřárny. Nějak se přihodilo, že jsem na milou Aduš zapomněla a ona zůstala uvězněna v kuřárně.
K oslavám patří i alkohol, ale mezi dětským kolektivem by to nebyla zrovna ukázka z pedagogiky. Proto byl alkohol ukryt spolu s Aduš také v kuřárně.
Aduš se chvilku pokoušela dobouchat na někoho s klíčem. Po půl hodině to vzdala, otevřela láhev fernetu a zapíjela smutek ze samoty. Čas neměřila, ale po vypité půl lahve fernetu ji našla kolegyně kuřačka. Aduš měla v sobě cca tři promile, pláč na krajíčku. Nezbylo, než Aduš omluvit. Zrovna totiž probíhalo slavnostní poděkování všem sponzorům, kteří přebírali upomínkové dárky od dětí.
Aduš jsem dárek předala osobně druhý den a vyprávěla průběh celé oslavy. Moc se jí to líbilo. Ještě se ptala, jak se vlastně dostala domů. Zatajila jsem pouze známého taxikáře, který při pohledu na ni křiknul. "Tu paní já znám, to je majitelka…" Zakázala jsem mu šířit tuto informaci a slíbila kšefty a klienty, které mu na revanš bude Aduš dohazovat.
Při další oslavě, na kterou byla Aduš opět pozvána, jsem jí pověsila na krk klíč od kuřárny.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ladislava ladislava | 21. února 2014 v 20:56 | Reagovat

Acch ten čas letí.....a vzpomínky se vracejí jsi úžasná zlato,jen tak dál..

2 Michaela Jarolímková Michaela Jarolímková | 21. února 2014 v 21:57 | Reagovat

Pěkné...obojí se Ti povedlo(článek a zapomenout na kamarádku)...ještě teď se chechtám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama