Aduš na pracáku

9. února 2014 v 13:30 | GABATE |  Aduš na pracáku
Aduš na pracáku
Již slovo pracák, vzbuzuje v někom pocit hanby, pro někoho je to záchrana, pro někoho rezignace, pro někoho poslední šance. Prostě slovo pracák v sobě schovává úřednice, fronty, vyplňování dotazníků…jedno slovo, velký barák - spousta lidí, byrokracie.
Na pracáku končí spousta lidí, kteří se snaží najít zaměstnání, díky tomu uživit svou rodinu. Na pracák chodí dvě skupiny lidí. Jedna skupina si sem chodí pro razítko a bojí se, že jí bude nabídnuta práce. Pobírají sociální dávky, tak proč to měnit? Přece se nebudou za pár kaček někde honit. Finanční rozdíl mezi řádnou výplatou a podporou by stejně padl na dojíždění do zaměstnání. Nula od nuly pojde. Akorát to razítko je jednou za měsíc potřeba a to se dá přežít. Druhá skupina je plna naděje a očekávání v nové zaměstnání a tím pádem skvělých zítřků. Mezi tuto skupinu spadla i kamarádka Aduš. Bohužel ne vlastní vinou, ale…
Vlastní pílí se Aduš vypracovala na poli podnikatelském mezi rozhodně ne chudou vrstvu. Společnost, ve které se pohybovala, neměla žádné finanční problémy a občas to dala okatě najevo. Mezi jejich veselé kousky patřilo i cestování. Po jedné velmi chlapské party se celá parta pěti kluků rozhodla, že je jim v Čechách zima, tak proč si nezaletět někam do tepla, ohřát se. Zavolali taxi, doma si vyzvedli pasy a platební karty. Sraz měli na letišti. Usnul pouze jeden a tomu kluci pomohli. Pas mu vyzvedli a na letiště ho přivezli spícího. Probral se až v klimatizovaném hotelu v Thajsku. To už znala Aduš pouze z vyprávění.
Manželky zúčastněných se na milou Aduš sesypaly hned druhý den ráno po nenávratu svých choťů z chlapské party. Aduš zjistila od známého taxikáře pouze výsadek celé party na letišti. Pro sichr nechali chlapi všechny své mobily v hospodě a Aduš je měla pohlídat, aby se jim neztratily. Šuplík, kam je schovala, jí drnčel, manželky na ni řvaly. Ale, kam se všichni propadli, fakt netušila.
Kde je, netušil ani jeden člen party, který právě vystřízlivěl. Kluci si to užili, po týdnu se vrátili, u Aduš si vyzvedli své mobily a prostě pokračovali ve svém podnikání. Aduš nikde nebyla, podnikala stále a starala se o celou svou rodinu. Podnikání měla rozjeté, fungovalo, tak proč se nepostarat a nezapojit své děti. Pomáhat se musí. "Nevím, proč jsem platila celou dobu, jako blbá studium tý svý holce, když chce dělat za barem, inženýrka praštěná."
Aduš přenechala své podnikání, svůj byt dětem. Půjčila jim nějakou kačku. No, proč ne, vždyť měla našetřeno a ještě něco zdědila. "Na chatě je mi nejlíp, je tam čerstvý vzduch, rostou tam houby a …Až si odpočinu, něco si najdu, abych se nenudila." S financemi si zatím hlavu lámat nemusela. Ona, její dva hafani, které vyměnila za manžela, se budou mít na čerstvém vzduchu báječně. Plna nadšení a s budovatelskou náladou zabalila pár krabic s nejnutnějším a vydala se na chatu. Ještě před stěhováním si pořídila větší auto, (pro mne náklaďák). Koupila ho vlastně kvůli psům, vždyť s ní budou jezdit na výlety. No, a proč ne, bývalému manželovi koupila přece taky jedno. Teď je konečně na řadě ona a její zbrusu nová rodina - psi.
Na rekonstrukci chaty padly také nějaké úspory. Aduš pojala rekonstrukci z gruntu. Vyházela nábytek, namíchala barvu a celou chatu zevnitř vlastnoručně vybavila novými barvami. Mohla být a byla na sebe pyšná. Chodila na procházky, jezdila na výlety. Nastal čas podívat se mezi lidi, vysvléknout domácí uniformu, obléknout kostýmek, namalovat obličej a vydělat si nějakou korunu. S tímto plánem si chvilku pohrávala a ejhle, kamarádka jí nabídla práci v peněžním sektoru. Sháněla by a nabízela produkty v pojišťovnictví s možností postupu až na post manažerský. No, nebyla to výzva? Aduš čapla příležitost za pačesy, oblékla kostýmek, zúčastnila se pár školení a mohla uzavírat smlouvy na pojištění všeho možného. Netrvalo dlouho a opravdu se vyšvihla do pozice manažera. Všechno by bylo prima, kdyby…Přišly zdravotní problémy, které jí nedovolily pokračovat v této práci. "No, co, nedá se nic dělat, nejsem první, ani poslední, ukončím pracovní poměr, nějakou dobu budu na pracáku. Až se dám pořádně dohromady, tak si něco najdu."
Z kamarádky, která přivedla Aduš do tohoto sektoru se vyklubalo podlé stvoření, tak nebylo proč se vracet.
Po maratonu od doktora k doktoru a po různých vyšetřeních zjistila Aduš, že to s těmi chorobami není zas tak zlé. Stačilo ji občas se podívat na spolu čekající kolegyně u lékaře s výsledkem, "Zas tak blbě nevypadám…"
Finance samozřejmě ubývaly, tak co se dá dělat? Zašla na pracák. Uvítala ji zde milá úřednice, která ji nechala vyplnit spoustu formulářů. Mezitím se Aduš divila, proč jsou všichni, již zapsaní na úřadu práce, se kterými mluvila, tak nespokojení. Vždyť ji nechala milá úřednice napsat všechny požadavky počínaje pracovní dobou, konče skoro výběrem kostýmku, ve kterém nastoupí do nového zaměstnání. Tento optimismus ji však vydržel pouze čekací měsíc na novou návštěvu pracáku.
Vysněné místo na trhu práce prostě není. Nikdo nepotřebuje zkušenou pracovní sílu v rozpuku. Po půl roce docházky na pracák si dovolila požádat o rekvalifikační kurz na cokoli. Jediné co odmítla, byly pomocné práce ve stavebnictví.
Rozhodla se patřit do první skupiny, chodit si pro razítko a finance řešit pokoutnými brigádami. Vstává si, kdy chce, obléká se, jak chce a brigády si vybírá také sama. Přemýšlí o vlastním pracáku, vždyť když se chce…a konkurence je přece zdravá. Ale konkurovat státu? No ještě to zvažuje. Je to výzva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama