Zima

31. ledna 2014 v 18:37 | GABATE |  Zima

Slovo zima schovává mnoho pocitů. U každého jiný. Pro někoho libý, pro mne velmi nelibý. Již při vyřčení slova zima mi naskakuje husí kůže. Zimu nemám prostě ráda. Zima sebou přináší i nové reklamy v televizi. Zmizí nabídka repelentů a opalovacích krémů, nastoupí reklamy na kapky proti kašli a RICOLA - sponzor pořadu…Kam se vrtnu, tam na mě útočí alespoň kousek zimy. Na dvorek, kam chodím kouřit a pít kávu se musím obléknout. V rukavicích se mi blbě drží cigareta, kafe musím mít vypité do deseti minut, po této době se začíná na jeho povrchu tvořit ledová krusta. Prostě si to neužiju.
Zima sebou nese povinnost dobře a teple se oblékat, tím pádem se vyhnout obtěžující rýmě, na kterou, (alespoň na tu mou) stejně nic tak zázračného, na co upozorňuje televizní reklama, nefunguje. Je sice fajn, dobře se obléknout, ale následuje otázka. "Co na sebe, aby to splňovalo to, že se ohřeju a k tomu malý bonus, abych v tom nevypadala úplně blbě?" Největší problém pro mne je zateplit nohy a hlavu. Opravdu jsem se snažila sehnat "něco" kloudného (v tom smyslu, že se za mnou lidé alespoň neotáčí) na hlavu. Celkem beznadějně. Místo zrcadla mám dceru, její pohled mluví, vždy za vše. I když, čím je starší, tím je tolerantnější. Teď mě ale napadlo, jestli nejde z její strany pouze o rezignaci na můj vzhled. No, to by mě naštvalo, večer to musím zjistit. Obuv už taky řeším pouze podle vzorku (čím větší, tím lepší) na podrážce, módní hit už je pouze bonus.
Zimu opravdu nemusím, a když se to tak vezme, tak i chytří ptáci odlétají za teplem a chytrá zvířata zimu prostě prospí.
Jediný klad, který mi zima přináší, je změna času z letního (nepřirozeného) na zimní (přirozený)
V zimě je to i s dopravou složité. Silničáři obyčejně čekají, až jim někdo prozradí, že komunikace nejsou sjízdné, potom vyrazí do ulic. Obyčejně jim stejně dojde posyp již někdy na počátku zimy. Potom už slyší řidiči pouze "silnice jsou sjízdné s nejvyšší opatrností."
Auto, které není garážované, (moje) se musí každé ráno odmrazit, oškrábat, (všechno já) potom se pomodlit, aby naskočil motor. Praxe mě poučila, první se pomodlím, potom startuji a teprve pak poskakuji zmrzlá kolem auta a škrábu a škrábu. Při výjezdu ze zmrazků a z přihrnutého sněhu, (někdy se povede, že silničáři jsou vzhůru i v noci a odhrnují) se modlím již po třetí. Přední sklo v autě je obyčejně promrzlé ještě dalších pár minut již jízdy, to už se modlím nahlas.
Taky se musí nakupovat. Dnešní doba sebou nese obří hypermarkety a nákupní centra, ve kterých se koupí vše, jen se do nich v zimě dostat. Po těchto prostorách nákupu chtiví občané drandí s nákupním vozíkem. Ten je zaparkovaný venku na parkovišti. Dostat se s ním dovnitř, to už je manévr, který předpokládá kaskadérskou schopnost. Urejdovat mrňavý kolečka v rozbředlém sněhu dá velké úsilí, nemluvě o tom, že cesta zpět k autu s plným vozíkem je ještě větší drama. Pokud se dostanu s vozíkem dovnitř, stále není vyhráno, nastává další problém - udržet balanc na kluzké dlažbě a neporazit důmyslně postavené regály uprostřed uličky. Venku zima, uvnitř teplo, další nástraha, zamlžené brýle.
Marně přemýšlím, jak najít na zimě něco pozitivního. Zima je krásná, pokud ji budu pozorovat přes okno u rozpáleného krbu, ve kterém se musí zatopit a přikládat. Dříví je složené venku a někdo, (já) ho musí přinést. Musím vydržet štiplavý kouř, který se line z krbu, než se oheň rozhoří. Nebo zavolat kominíka, který vyčistí krb i komín. Tak zpět, za oknem je zima opravdu idylická. Bože, co si to namlouvám. Zimu nemám prostě ráda. Zima patří do vyšších nadmořských výšek, a kdo chce, ať si za ní dojede.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama