Vánoční nostalgie

27. ledna 2014 v 13:25 | GABATE |  vánoční nostalgie
Tak proběhly další vánoce. Tyhle svátky mi připomíná už jen opadaný smrček, který se krčí na dvorku a čeká, až ho někdo zlikviduje. To obnáší vzít sekeru a pilu, nadělat z něj malé kousky a spálit v krbu. Bude užitečný i podruhé. No, nikdo se moc nehrne, aby ho zlikvidoval, tak to vypadá, že si na něm opečeme buřty až v létě. Stejně bych slyšela blbý výmluvy typu: " vždyť to nejde nařezat na menší kusy a stejně to pořád opadává, budeš mít doma akorát bordel." Pravda je, že když uděláme oheň venku, tak nemusíme dodržet ten správný rozměr polínek, které se vejdou do krbu a s tím bordelem je to taky pravda. No nejsem dokonalá? Aniž někoho požádám, tak už znám odpověď a sama si to umím vysvětlit, přemluvit se a vydržet půl roku pohled na zbylou vánoční dekoraci.
Vánoce mám ráda odjakživa. Jasně, že jsem je prožívala daleko intenzivněji, když jsem ještě věřila na Ježíška a psala dopisy, které jsem pak strkala za okno. Dneska k nim přibyly starosti opačné, vyzvednout dopis, opotit se, snažit se splnit alespoň některé přání z dlouhého a drahého seznamu z výčtu dárků. Dostat pod stromeček oříšky a jablíčka, to už není dávno in. To by se pan Lada divil, kam až jsme dospěli. Dnešní mládež má jiné představy a touhy. Myslím, že Ježíšek z doby ladovské, by se také divil a vlastně ani nerozuměl přáním, jako je IPad, PC …a dalším technickým vymoženostem. O míč a švihadlo si již dneska nikdo nenapíše. Co je guma na skákání, taky nikdo netuší a přitom nadělala tolik radosti a křivá záda by z ní rozhodně nikdo neměl. No nic, Ježíšek jde s dobou a inovuje. Pravda je, že ovoce, které se dnes objeví na stole, jsem jako malá taky neznala ani z obrázku. Taky pokrok, ale určitě se pěstovalo i tenkrát.
Vánoce v dnešní době začínají vlastně už v říjnu. Dnešní hypermarkety se předhánějí v nabídkách a lákají spotřební společnost na to "nej" a " vaše děti určitě ocení…" Jasně, že ocení, ale kde na to vzít a nekrást.
Už v půlce letních prázdnin mě děsí cedule s nápisy "Těšíme se do školy". Někdy v půlce září, se už na mě dívají čokoládoví čerti a Mikuláši. Říjen už rozsvěcí stromky, které jsou dokonalé, vystylované a blyštivé. Začíná pomalu a jistě vánoční hysterie, která končí někdy koncem ledna, v tu dobu jsou pro změnu povánoční slevy. Obchodníci zamění pouze předponu před-vánoční za předponu po-vánoční.
Hypermarkety se prochází několik skupin nakupujících. Ta první sahá po zboží, aniž si prohlédne cenovku. Druhá skupina hledá cedule s nápisem sleva. Třetí skupina brouzdá po parkovišti a hledá nepozorné nákupčí, kterým pomůže od peněženky nebo celého nákupu. Tahle třetí skupina nakupuje bez seznamu. Podle lupu se rozhodne, komu a co nadělí. Snažím se nedat šanci třetí skupině a zařadit se do druhé. Hledám cedule sleva a v seznamu něco, co bych tam našla, udělala tím radost a nezruinovalo mě to. Bože, co blbnu, vždyť je říjen. Spláchla mě spotřební společnost. Vždyť už i v práci se začíná mluvit o tom, co kdo upeče, jaké má kdo zaručené recepty a ořechů se letos moc neurodilo.
Vzpomínám na první Vánoce se svým manželem. Dárky jsem měla nakoupené, stromek se těšil na ozdoby, bylo dva dni před Štědrým dnem. Potřebovala jsem nakoupit ingredience k přípravě bramborového salátu, kapra a doplnit zásoby ve špajzu. Manžel byl na služební cestě. Sepisovala jsem nákup a čekala, až dorazí. Místo něj přijela kamarádka na kafe. U kafe jsme probíraly holčičárny, zvoní telefon: " Nějak mi to dneska nevyjde, přijedu až zítra." Hlásí manžel. To, že je potřeba nakoupit, připravit… Jako omluvu a vstřícnost nabízí: "Pošli mi seznam, co mám koupit, já to zítra přivezu." Kamarádku to pobavilo a hned mi nabízí: "Pojeď se mnou, dáme víno a zítra tě odvezu zpátky, tady stejně nic nevymyslíš." "Nemám zabalené dárky, chtěla jsem ještě…" "Vykašli se na to, máš na to ještě dva dny" Balím sebe, na dárky zapomínám a odjíždíme. Večer proběhl u vína v báječné atmosféře.
Jsem doma, ještě se usmívám, bylo to fajn. Volá manžel, který se snaží splnit slib - nakoupím: "Je to tady hrozný, nemůžu nic najít, jaký sýr mám koupit…" Úsměv se mi ještě zvýrazní. Nakonec, proč ne, jen ať vidí, že to není jen tak, nakoupit. Přijíždí vánočně vyřízený. Uklízím nákup a ptám se: " Kde je majolka a co ten kapr?" okamžitá odpověď: "majolku jsem zapomněl a na kapra byla šílená fronta, to vadí?" No vadí, jsou to celkem zásadní vánoční ingredience. Nezbývá, než absolvovat další nákupní vánoční kolo. I když, každá vesnice má svého Vietnamce, který podniká od nevidím do nevidím. Proč to nezkusit. Obchůdek s potravinami a vietnamským prodavačem máme za rohem. Vyrážím, mám i kapra, cena už mně nezajímá. Hlavně že mám všechno.
Na řadě je stromeček. Už stojí ve stojánku a natahuje větve po ozdobách. Už jsem si zvykla na komentáře typu: "No to je ale hrůza, je křivej, malej, nemá žádný větve…" Letos nikdo ani nemukl. Šla jsem na to šalamounsky, stromeček vybíral můj vnuk. Kritika, i když nepřímá přišla pouze od návštěvy během Vánoc. Byla mne navštívit kamarádka s dcerou. Dcera při pohledu na náš stromek prohlásila ke své matce: "Omlouvám se za držkování a kritiku našeho stromku." Jsou Vánoce a nikdo mě nemůže naštvat. I cukroví jsem vyřešila. Nevím proč se honit, každý má dělat to co umí a hlavně, to co ho baví. Patlat mrňavý kousky těsta na plech a snažit se, aby se to alespoň z dálky tvářilo, jako vanilkové rohlíčky mě moc nebaví. Kamarádka cukrářka dodala tři kila něčeho tak pěkného a dobrého, že jsem se za nápad - objednat cukroví moc pochválila.
Slovo úklid a gruntování jsem odkládala, co to šlo. Dávno jsem vzdala nápad začít s úklidem zevnitř tzn: vyprázdnit všechny skříně, přeskládat šatník, vyblýskat skleničky v baru. Stejně by se mělo uklízet až po svátcích. Každou, jasně že i mojí domácností projde spousta návštěv, které (některé) pochválí stromek, ochutnají cukroví, chlebíčky. Drobky z cukroví, vánočky a chlebíčků jsou všude. Beru do ruky koště a slyším svojí dceru: "Mami je to tady jako na silnici viď" Je to moje rčení při úklidu, které je vždy kvitováno s úsměvem.
Tak jo, Vánoce jsem vymetla i s pavučinou na lustru, které jsem si všimla, když jsem měnila prasklou žárovku. Ne, že by byli v naší domácnosti pavouci tak čilí. Prostě úklidová nepozornost. No a co, tam kde bydlí pavoučci, tam bydlí štěstí. Tak proč se ho zbavovat.
Těším se na léto, upeču buřty nad vánočním stromkem. Nesmím zapomenout zkontrolovat, jestli se tam nekrčí, ještě nějaká ozdoba. Stromeček na dvorku to pochopil.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Václava Němečková Václava Němečková | E-mail | 20. února 2014 v 8:41 | Reagovat

dost doobrý,jsi talent.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama