Vánoční dárek

29. ledna 2014 v 16:23 | GABATE |  Vánoční dárek
Miluji Vánoce, vlastně miluji všechny příležitosti, kdy dostávám dárky. Mám ráda překvapení a příjemné mrazení v zádech při jejich rozbalování. Jsou věci, které si přeji a tajně doufám, že se mi přání splní. Zrovna tak to bylo letos.
Pod vánočním stromem jsem si přála najít X-box. Sice jsem donedávna ani netušila co to vůbec je, ale …. V práci, kde se semele "živý mrtvý" jsme s kolegyní narazily právě na X-box, který koupila dětem. Vysvětlovala mi, jaká je to úžasná věc. Krabička připojená k televizi se snímačem, která kopíruje vlastní pohyb a úžasně se u toho baví celá rodina. Pro X-box existují různé programy od míčových her, přes tanec, až k hvězdným válkám. Byla to pro mne pouze informace, kterou jsem zasunula a víc jsem o tom nepřemýšlela.
Přišel předvánoční čas a s ním, manželova otázka:" Copak si asi koupím k Vánocům?" Tímto nenápadným způsobem, mě připravoval na výměnu JEHO počítače a technickou inovaci v jeho pracovně. Po mé ne reakci začal vysvětlovat, jaký, že se mu nabízí úžasný obchod. Jde o nový typ počítače, odlehčeného a se spoustou nových funkcí. K tomu může koupit také se slevou. (Slovo sleva funguje pro mého muže jako červený hadr pro býka. Ve všech supermarketech ho nezajímá zboží, ale nápis sleva. Zboží pod touto cedulí nehodnotí podle potřeby, ale podle slevy - třeba se to, či ono někdy hodí.) Prostě další bonus k vysněnému počítači byl X-box. Při této informaci jsem zpozornila a vzpomněla si na velebení této vymoženosti mou kolegyní.
Počítačové hry nemám ráda, ale v tomto případě by šlo o pohyb a to by mohlo být prima. Zmínila jsem se manželovi, že bych mu přála nový počítač, a když už je ta sleva, tak bych nepohrdla X-boxem. Sice moc nechápal, co si to vymýšlím, a hodnotil můj nápad jako úplný nesmysl. Pokusila jsem se na to jít ještě z další strany, a to přes vnoučata: "Dětem se to taky bude líbit, uvidíš." Zasela jsem zrnko pochybnosti a doufala v zázračné slovo SLEVA a lásku, byť k vnoučatům.
Pod stromkem se krčila krabice, která tento zázrak obsahovala. Večer jsme už neviděli žádný vánoční program. Celý večer jsme trávili instalací a prohlížením všech nabídek X-boxu. Druhý den jsme museli předvést všechny nabízené sporty vnoučatům. Přece si musí sami vybrat, který sport je zaujme. Prostě další hodiny poskakování a předvádění, jak to všechno funguje. Pětiletý vnuk několikrát porazil dědečka v boxu. Padlo rozhodnutí - boxovat do rána. Vnouček zůstal, jeho rodiče odjeli. Rozhodnutí boxovat do rána se stalo skutečností. X-box jsme vypnuli kolem desáté hodiny večer, přesto vnouček, který nocoval se mnou, boxoval i ze spaní až do kuropění. Jeho první otázka po probuzení zněla: "dědo, půjdeme se boxovat?"
Obdivuhodné na této škatulce je, že i manžel neodolal a místo svého oblíbeného sportu - šachy, poskakoval před televizí, a světe div se hýbal se.
Letošní vánoční volno pro všechny školáky, tím pádem i pro pedagogy (i pro mne) bylo dlouhé - 14dní. Televizní program se stal nezajímavým, v naší rodině vyhrál na plné čáře X-box. Volejbal, který jsem hrála v mladém věku, mě zaujal nejvíc. V obýváku sice chybí písek (X-box nabízí plážový volejbal), ale jinak jsem byla vtažena do hry okamžitě. Hodiny ubíhaly a já poskakovala, smečovala se zápalem, který jsem netušila, že ještě vlastním. Byl tu Silvestr, program v TV se nezměnil. Opět volejbal. Střídala jsem protihráče a hopsala a hopsala.
Blížil se poslední víkend, po něm pondělí a opět nástup do zaměstnání. Budu muset uklidit - lux - jiný pohyb po imaginárním hřišti - blok (bohužel, ne u sítě, ale v mých bedrech). Bože tohle znám. Tahle bolest mě občas skolí. Sháním prášky a chci se narovnat, nejde to. Víkend - neuklízím, čekám, až se budu moci postavit. Pondělí - všichni si jdou do práce povídat o Vánocích, já jedu k doktorovi. Blbej lux, vždycky udělám nějakej divnej pohyb… "Mami, to asi nebude tím luxem, viď, vždyť celou dobu neděláš nic jinýho, než, že poskakuješ a hraješ." Oznamuje nekompromisně dcera. Od počítače se ozývá manžel:" Dáme je k soudu, tohle přece nejde, mají to napsat do návodu." Ptám se, co by tam asi tak mělo být. Jako, že osoby nad padesát let můžou cvičit maximálně deset minut denně? Prostě dávkování? No, nevím. I když, v Americe se taky dostane k soudu ledacos. Ale nejsme v Americe.
Je konec ledna, chodím na rehabilitace a vleže fandím všem, kteří zrovna poskakují před televizí.
GABATE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama